Březen 2016

Promo album Ghostlights je doma!!

22. března 2016 v 23:06 | IvčaSammet |  Psychobabble
Wow!! :O Tak to byla teda mega rychlost!! Tak brzo jsem to teda fakt absolutně vůbec nečekala!! Vždyť toto promo došlo z Anglie dřív, než to tričko z Česka, které bylo koupené sedm a půl hodiny před ním!! :D :D :D Právě taky proto jsem se psaním článku o novém přírůstku nespěchla :D Myslela jsem, že dojde tak v úterý po Velikonocích :D :D Kde by mě napadlo, že bude do DVOU pracovních dnů v mojich rukách o.O

Toho, že je toto promo album trošku jiné, jsem si všimla hned ... Ještě na žádném promu jsem neviděla napsané "This audio is watermarked and traceable" ... Po pravdě mě to ze začátku dost zmátlo, protože jsem netušila, co si pod tím představit :D Tak trochu jsem se bála, jestli to vůbec budu schopná přehrát, ale stejně mě to bylo jedno :D Už jenom podle té nálepky na obálce jsem samozřejmě věděla, že to je opravdu pravé Anglické promo a že to není žádný laciný padělek, a proto jsem pro něj byla ochotná obětovat všechno :D

Když jsem pak balíček otevřela, přišlo první překvapení ... Na obálce byla ještě pořád "pečeť", i když samozřejmě roztržená ... Stálo na ní, že pokud by byla pečeť otevřená, má se příjemce okamžitě ohlásit osobě, která zasílání těchto prom zaštiťuje ... Nad tím jsem se fakt musela usmát :D ... Ono by byla docela sranda, kdyby to někdo nepochopil :D ... Docela se divím, že to tam prodejce nechal :D

Když jsem pak promo vytáhla, konečně jsem pochopila, co znamená, že je CD "watermarked and traceable" ... Přímo na CD je vytištěné pořadové číslo, jméno a příjmení člověka, pro kterého bylo promo určeno a dokonce i název stanice rádia :D ... Opravdu hodně velký risk takové promo prodat :D Myslím, že to opravdu bude hodně velká rarita :D ... Samozřejmě nebudu svině a na fotce všechny tyto informace rozmažu, ale přece jenom se nemůžu nepochlubit tím pořadovým číslem :D ... Prostě budu doufat, že tím tomu chlapovi nepřinesu žádné problémy :D ... Protože už jen tím jménem si mě dostal :3 ... Ale pššt, i to si nechám pro sebe, včetně rádiové stanice :) ... Takže, dámy a pánové, pořadové číslo mého promo alba je číslo tři :3 Což je teda naprostá bomba :D Na dvoustránkovém bookletu se pak ještě nachází nálepka s dalším upozorněním, že se dá CD vystopovat a znovu se tam nachází jak pořadové číslo, jméno, tak i název rádiové stanice ...

Je pravda, že mě tento "nový způsob" ochrany prom docela dost překvapil. Já samozřejmě chápu, že se NB snaží, aby se ty proma neprodávaly, ale jak vidíte, ty lidi to stejně nezastaví :D ... I když je to přímo na jméno :D ... Já osobně si teda myslím, že až tak příšerně by to přehánět nemuseli ... Posílat zapečetěné proma jenom jednomu člověku, to už mě přijde fakt moc ujeté :D Za prvé si myslím, že se to snad ani nevyplatí, a za druhé si prostě myslím, že posílat CD na jméno je prostě hovadina ... Kdyby tam bylo uvedené jenom to rádio, tak po pochopím a dokonce bych s tím i souhlasila, ale na to jméno je to podle mě fakt přehnané :D

Když jsem se pak podívala na CD, lehce mě zamrazilo, protože bylo docela dost zamaštěné a chlupaté ... Po důkladném vyčištění jsem ale zjistila, že má jenom pár lehkých vlásovek :3 Tak jsem ho dala do věže, že si ho zkontroluju a v tu chvíli mě znovu polélo horko ... CD se načítalo snad pět minut, a když se konečně načetl počet písniček, načítalo se asi dalších deset minut ... Tak jsem ho vytáhla a dala do počítače ... Kdyby nehrálo ani tam, asi bych se fakt zbláznila :D ... Načítaní v počítači sice trvalo taky nějakou chvilku, ale když se rozehrála Mystery of a Blood Red Rose, nehorázně se mě ulevilo! CD je v úžasném stavu, hraje bez jediného přeskočení ... Takže opravdu ne, nelituju ani Koruny z těch dvanácti set ... Protože toto promo album ještě opravdu může být jednou hodně zajímavé :D


Budu mít promo album Ghostlights!!

21. března 2016 v 12:10 | IvčaSammet |  Psychobabble
Jak už jsem v pátek psala, náhodou jsem zase na eBay narazila na další aukci ... A když říkám, že náhodou, opravdu tím myslím náhodou :D Taťka na eBay nakupuje skoro pořád, takže i přes to, že jsem si zakázala prohledávat aukce, na eBay chodím docela dost často ... No a protože Edguy a Avantasiu vyhledávám neustále, pokaždé se mě něco objeví v "doporučených" ... Něco zajímavého jsem tam uviděla, tak sem na to jenom ze zajímavosti klikla a tak nějak jsem se proklikala až k promo albu Ghostlights :D

Když jsem ho uviděla, normálně mě spadla brada :D Samozřejmě, že o něm vím, jenom jsem nečekala, že pujde k prodeji tak brzo :D Aukce začínala na jedné Libře, ale shlédnutí tam bylo už tolik, že mě bylo jasné, že bude tato aukce hodně nebezpečná ... Že bude ale tak nebezpečná, s tím jsem teda popravdě nepočítala :D

Obě aukce, jak tričko tak promo, končily v pátek ... Moji obrovskou radost z trička ale po několika hodinách vystřídaly obavy o promo ... Romane, ještě jedou moc děkuju, že ses mě snažil pomoct s výhrou, opravdu moc si toho vážím!! :) ... Ze začátku to opravdu vypadalo docela dost slibně, i když mě bylo samozřejmě jasné, že aukce s tolika shlédnutími neskončí pod 15 Liber ... V průběhu týdne se cena zvedala pouze o jednotlivé Libry a ještě zhruba deset minut před koncem byla krásných 3.40 Liber ... A pak se to začalo zvedat ... 4 Libry, 5 Liber, 5.50 Liber ... A pak už zbývala jenom minuta do konce ... Adrenalin jsem měla na maximu, prostě jsem to promo strašně chtěla! Pořád jsem přemýšlela, kolik bych si měla dát strop a nemohla jsem se rozhodnout ... 20 Liber? Když pak ale cena skočila z šesti Liber na 16, věděla jsem, že 20 nebude stačit ... A tak jsem jich tam hodila 25 ... Gratulujeme, Váš příhoz je nejvyšší! ... Ale jenom, co jsem si tuto zpárvu přečetla, JEB, příhoz překonán ... Srdce se mě zastavilo, sevřelo se mě v krku, hodím oko na časomíru a vidím pět sekund do konce ... Říkám si: "Šmejde, to ti nedaruju!!" Rozklepanýma prstama jsem co nejrychlejc zvýšila nabídku ... Bylo mě úplně jedno, kolik peněz to bude na naše, prostě jsem v tu chvíli vůbec nepřemýšlela ... Chtěla jsem to prostě vyhrát ... Vyťukala jsem svou částku s vědomím, že nemám šanci to stihnout a světe div se ... Zasvítilo to na mě zase zeleně ... Než jsem se stihla vzpamatovat, aukce skončila ... Úplně vyřízená jsem se podívala na cenu ... 29 Liber ... Což je něco málo přes tisícovku ... Plus tři libry za poštovné ... Celkem 1200 Korun :D ... Měla jsem hodně smíšené pocity :D Promo je moje ♥ ... Ale do prdele, tolik peněz!! :D ... Jako samozřejmě, za to promo je to naprosto odpovídající cena, ale momentálně v mé situaci ... Pane Bože :D ... Když jsem tu cenu uviděla, polélo mě horko ... Ale zároveň jsem se tak rozesmála, že kdyby mě někdo sledoval, tak by si myslel, že jsem se z toho normálně zbláznila :D ... Nelitovala jsem svého rozhodnutí ani na sekudnu, byla jsem strašně ráda, že to promo mám, ale cítila jsem se fakt šíleně provinile :D Každopádně ona provinilost po odhlášení z PayPalu zmizela a já jsem se pořád nemohla přastat smát ...


Teď už mě zbývá jenom jediné ... Doufat a modlit se, aby bylo CD opravdu nové a aby hrálo ... Protože jestli jsem vyhodila 1200 za promo album, které nefunguje ... Tak se opravdu zblázním :'D

JEDU DO SAARBRÜCKENU!!

11. března 2016 v 14:07 | IvčaSammet |  Psychobabble
Já vím, nemyslete si, ani já jsem tu už žádný takový článek nečekala :D ... Obzvášť, když už asi po stopadesáté osmé tvrdím, že jsem úplně kompletně bez peněz :D

Ono to ze začátku začalo úplně nevinně ... 27. února jsem na Facebooku napsala, že mám ohromnou radost z toho, že Tobiho tento rok uvidím sedmkrát ... A že vím, že je to úplně šílené, ale že si v hlavě pořád hraju s tou absolutně nereálnou myšlenkou, že bych to přece jen chtěla "zaokrouhlit" na deset ... Věděla jsem, že je to opravdu hovadina, nemám peníze, nemám dovolenou, ale prostě ta myšlenka v mojí hlavě je ... No a protože jsem věděla, jak šílená ta myšlenka je, napsala jsem k tomu, že prosím své přátele, ať mě řeknou, že opravdu blázen jsem ... A protože jsem chtěla být vtipná, připsala jsem větu "A nebo mě napište, kam jedete vy, abych se k vám mohla přidat!" ... V životě by mě nenapadlo, že právě tato věta změní úplně všechno ...

Asi hodinu na to mě pod příspěvkem přistál komentář od jisté slečny, která si mě do přátel přidala několik dní před tím ... V komentáři stálo, že ona jede na koncert do Saarbrückenu, a že by mě s radostí nabídla k přespání její malý byt ... Ale že ví, že je Saarbrücken hodně daleko ... SAARBRÜCKEN!!! Město Falka Marie Schlegela! Nevěřila jsem tomu, co čtu! :D Od chvíle, co jsem u Falka na profilu na Facebooku viděla, že má o Avantasiu v Saarbrückenu zájem, představovala jsem si asi stokrát, že bych se tam vydala a třeba ho tam zrovna potkala ... Dokonce se mě zdálo o tom, že jsem ho tam opravdu potkala a že jsem jak Tobiho, tak Falka přesvědčila a s oběma dohromady jsem se vyfotila ... A to ještě před tím, než jsem dostala tuto nabídku!! ... Opravdu jsem tomu nemohla uvěřit! :D Ze všech měst z celého turné a mě dojde nabídka právě na Saarbrücken!!! ... Bohužel měla ale Bianca pravdu :/ Saarbrücken je opravdu hodně daleko ... Odepsala jsem jí, že jsem sice několikrát hodně uvažovala o tom, že bych právě do Saarbrückenu jela, ale právě protože je to tak daleko, tak to moc slibně nevidím ... Ale že si to ještě rozmyslím ... Samozřejmě, že jsem absolutně vůbec nepočítala s tím, že by to vyšlo, ale je pravda, že jsem na to nemohla přestat myslet ... Avantasia v Saarbrückenu ... Další splněný sen!!

Doma jsem tuto nabídku ani nevytahovala, i když jsem ji měla pořád na mysli ... Snažila jsem se vyrovnat s tím, že žádný Saarbrücken nebude ... Dokonce jsem začala litovat toho, že jsem tam ten debilní dovětek psala ... Kdybych ho nenapsala, nikdo by se mě neozval a já bych nemusela litovat toho, že promrhám tak úžasnou šanci ... Jenže den na to se taťka večer lehce "společensky unavil" a přišla řeč na budoucnost ... Bavili jsme se o Londýně a o dalších věcech, když taťka svedl řeč na to, ať si jdu po hlavě za hudbou ... Že když se budu hodně snažit, možná bych mohla i něčeho dosáhnout ... A tak jsem na něho prostě vybalila, že mám další nabídku na koncert Avantasie ... A jeho odpověď mě tak ohromila, že jsem si myslela, že už mám s pitím opravdu dost a že mám slyšiny :D ... Jeho odpověď zněla: "BĚŽ DO TOHO!" ... Tak mu říkám, že se jedná o Saarbrücken, že je to hrozně daleko, a že stejně už nemám peníze ani dovolenou ... A taťka na mě: "Ser na dovolenou, ser na peníze! Pokud to chceš udělat, tak jdi do toho a nic neřeš!" ... Začala jsem se smát a říkám mu: "To bys mě ale neměl říkat, toto ... Ty víš, že já to udělám, když mě něco takového řekneš ..." A on zase: "Já vím ... A já ti říkám, bež do toho!" ... A v tu chvíli bylo jasno :D Měla jsem "oficiální" povolení, takže už mě nemohlo nic zastavit ...

Na druhý den ráno jsem okamžitě začala zjišťovat, jak se do Saarbrückenu dostanu ... S ohromným potěšením jsem zjistila, že je v Saarbrückenu letiště ... V tu chvíli mě bylo jasno, že mám vyhráno! ... Bohužel mě ale tento pocit nevydržel dlouho ... Když jsem si vyhledala letenky, zjistila jsem, že z Prahy do Saarbrückenu neletí žádné přímé lety ... A že letenka stojí kolem pěti tisíc ... Navíc lístek za 43 Euro plus poplatek za převod peněz do Německa ... No, prostě celkem asi sedm tisíc Korun ... A tak jsem zase začla ztácet naději ...

Jenže čím víc jsem si s Biancou psala, tím víc jsem tam chtěla ... Tak jsem na to doma znovu svedla řeč a přišla další ledová sprcha ... Pět tisíc Korun je za letenku nehorázná cena ... Že kdyby to stálo dva tisíce, tak je to o nečem úplně jiném ... Dva tisíce! Ani letenky do Kolína nás nestály dva tisíce! ... Znovu jsem začla litovat toho, že jsem na ten Facebook něco psala ...

Ale znáte mě ... Když se pro něco rozhodnu, tak si za tím jdu, i kdyby mě to mělo stát úplně všechno, co mám ... A tak jsem si s taťkou znovu sedla a znovu jsme to probrali ... Myslím, že asi litoval toho, co ten "osudný" večer řekl, ale už to nešlo vzít zpátky ... A tak jsem podruhé uslyšela své ANO!

Okamžitě jsem na Metaltixu koupila lístek a zabukovala si letenku ... Bohužel jsem to ale dělala poprvé, a protože jsme s FlyHi.cz letěli už do Kolína, vybrala jsem si právě je ... Objednala jsem si letenku za nějakých 4900 Korun a když jsem objednávku potvrdila, došel mě účet na nějakých 5600 Korun ... Poplatky -.- ... Polélo mě horko, ale už se s tím nedalo nic dělat, a tak jsem letenku zaplatila ... Jenže k mému obrovskému překvapení mě místo 5600 Korun z účtu odešlo jenom 690 Korun! ... Zpanikařila jsem a okamžitě napsala na FlyHi, co se děje ... Odpověď zněla jednoduše ... Další poplatky ... Musím říct, že v té chvíli mě bylo docela dost hrozně ... Cítíla jsem nehorázné výčitky svědomí ... Nelitovala jsem toho, že jsem do toho šla, to vůbec, ale litovala jsem toho, že jsem šla právě po ceně letenky :/ Kdybych objednala letenku přímo u AirBerlin, nemusela bych trnout, jaké další poplatky po mě budou chtět ... Ale aspoň jsem se poučila! Už nikdy, NIKDY, nenakupovat u podobných portálů ...

Sice mě tento výlet bude stát celou mou měsíční výplatu, ale teď už je mě to úplně jedno ... Ať si to stojí, kolik chce ... Uvidím Avantasiu osmkrát v jednom roce ... A už je mě úplně jedno, kolik do toho vrazím ... Peníze jsou pořád jenom peníze ... Ale ty zážitky, které mám před sebou ... Ty jsou stejně k nezaplacení! ♥♥


Únorové Vánoce, PART IV

8. března 2016 v 11:12 | IvčaSammet |  Psychobabble
Ze všeho nejdřív, ano, já vím, slíbila jsem "překvapení" a ono je to už skoro týden a pořád nic ... Já o tom samozřejmě vím, ale až když jsem to napsala, tak jsem si uvědomila, že jsem sem ještě nedala ty poslední "Vánoce" :D ... A protože mě poslední objednávka z Nuclear Blastu dorazila den před tím, než jsem odjela do Kolína, myslím, že by měla mět přednost :D

Jinak, vím, že název článku "Únorové Vánoce" zveřejněné 8. března nedává absolutně žádný smysl, ale nechte mě to vysvětlit :D ... Objednávka dorazila 24. února, takže když to člověk vezme z mého pohledu, kdy objednávka dorazila a byly to pro mě další Vánoce, bylo to právě toho 24. února (Vtipné, když se nad tím člověk zamyslí :D ... Přesně dva měsíce po opravdových Vánocích :D), ne 8. března ... Takže z logického hlediska se článek jmenuje "Únorové Vánoce" správně ... I když to potom bude dělat v archivu bordel :D

Vzhledem k tomu, že se toho v poslední době seběhlo víc, než za poslední dva roky, už nemám absolutně ponětí o tom, jestli jsem sem psala to, co jsem si u Nuclearu objednávala, nebo ne ... Takže pokud jsem o tom už psala, tak zbytek textu můžete úplně s klidem přeskočit :D ... Když jsem se rozhodla, že začnu sbírat úplně všechny verze, zamířila jsem znovu na e-shop Nuclearu a objednala jsem si zbylé dvě verze Ghostlights a zbylé dvě verze Mystery of a Blood Red Rose, protože jsem se bála, že kdybych se rozhodla "ještě chvilku počkat", tak by se to mezitím s mojím štěstím vyprodalo ...





No a když už jsem byla u toho objednávání, tak jsem se ještě pro jistotu podívala, jestli by se tam ještě nenašlo něco zajímavého ... No ... Našlo, a hodně :D ... Celková suma se nakonec vyšplhala na nějakých 121 Euro :D ... Takže kromě zbylých verzí Ghostlights a Mystery of a Blood Red Rose mě ještě přišla Metal Opera II v plastové krabičce, kterou jsem si chtěla koupit už od té chvíle, co jsem zjistila, že mě tenkrát kdysi dávno přišel mexický digipack :D ... Už v té době mě vadilo, že mám první Operu v plastové krabičce a druhou v digipacku ... Že mě ale trvalo sehnat tuto úplně nejobyčejnější verzi, co? :D :D


Dalším přírůstkem do sbírky je Blu Ray The Flying Opera ... Tento kousek mě vlastně nikdy nezajímal, protože ještě před rokem jsme o Blu Ray přehrávači ani neuvažovali ... Jenže nakonec, už ani nevím jak, jsme ho asi před půl rokem koupili ... Ale protože mě Blu Ray jako takový nikdy nezajímal, protože je celá moje filmová sbírka na DVD, vůbec mě nenapadlo, že bych si mohla koupit i tuto verzi ... Byla pro mě prostě úplně zbytečná ... Už ani nevím, jak na to přišlo, ale opravdu to není tak dávno, co jsem si uvědomila, že vlastně máme Blu Ray přehrávač a tím pádem je to další verze, kterou bych si mohla přidat do wantlistu! Nechápu, jak jsem tento fakt mohla tak dlouho nevidět :D ... Určitě je to z části tím, že já osobně Blu Ray prostě ráda nemám, hlavně protože mě maximálně vytáčí ty "malinké" krabičky :D :D Já vím, jenom kvůli designu krabičky nekupovat filmy se stokrát kvalitnějším obrazem je prostě naprosto konzervativní, ale ... Bohužel, pro mě je prostě vzhled úplně na prvním místě :D ... Takže když jsem na Nuclearu ne tento Blu Ray narazila za nějakých 20 Euro, neváhala jsem ani sekundu a už byl v košíku ...


No a posledním přírůstkem je picture vinyl Space Police :)


Takže když jsem potom poskládala všechny svoje verze Ghostlights k sobě, vypadalo to asi nějak tak ... :3


... K dokonalosti mě ale ještě pořád chybí poslední, ta úplně nejobyčejnější verze ... Jak víte, v den vydání jsem kvůlí ní proběhala celé Brno ... A kdybych ji tam našla, bylo by mě jedno, jestli by stála čtyři stovky a nebo šest ... Prostě bych ji vzala ... Jenže teď, když už Ghostlights znám úplně celé od začátku až do konce, pro mě není zas tak důležitá ... Ano, jistě, úplně všechny verze jsou úplně všechny verze, ale ... Já si třeba čtyři, pět roků počkám, až ju budou mět na Nuclearu za 10 Euro :D ... Myslím, že jsem do Ghostlights už vrazila slušný balík peněz, a ty dvě stovky rozdílu mezi cenou teď a cenou za pět let opravdu Tobimu nijak nepomůžou ... Kdyby to byla limitka, tak je to samozřejmě něco jiného ... Ale takto ... Fakt ne, to těch pět set radši vrazím do nějakého proma :D

Vyhrála jsem podepsaný plakát Ghostlights!!!

7. března 2016 v 22:51 | IvčaSammet |  Psychobabble
OH. MEIN. GOTT!!! :O
Tak teď momentálně opravdu nemám slov! ... Myslete si co chcete, ale já jsem s výhrou fakt nepočítala ... Sice jsem párkrát něco vyhrála, ale vždycky to byly jenom drobnosti ... Když mě opravdu o něco šlo, nikdy jsem v tomto směru "štěstí" neměla ...

Nevím, kolik z vás o soutěži vědělo, ale na Facebooku Masters of Rock se někdy na začátku února objevila soutěž o podepsaný plakát Ghostlights a Spark právě od Tobiho ... Spark byl určený pro prvních šest nejrychlejších a celkem pro deset výherců byl podepsaný plakát. Věděla jsem, že na podepsaný Spark nemám šanci, protože soutěž byla vyhlášená brzo ráno a já v práci končím až o půl paté ... Každopdáně ale o plakát jsem se rozhodla bojovat všema zbraněma!! Stačilo mě uvidět soutěž a hned mě v mysli naskočila fotka - absolutně neoriginální a "ohraná", ale přece jenom jsem aspoň trošku doufala, že zapůsobí ...

Hned jak jsem dojela dom, vytáhla jsem všechny LPčka a všechny CDčka Avantasie, které jsem v té době měla, a vyskládala si je na postel ... Ze začátku jsem tam chtěla dát úplně všechno, ale když jsem to tam vyskládala, zjistila jsem, že se mě to tam všechno nevleze :D ... A tak jsem odebrala promo singly, DVD a Gold Edition, aby to nevypadalo přeplácaně ... Samozřejmě jsem věděla, že pokud ukážu svůj xicht, nemám na výhru šanci ... A proto jsem se položila vedle své sbírky a předstírala, že si čtu Spark s Tobim na obálce ... JÁ VÍM! Už jsem to psala, absolutně neoriginální, ale právě ona sbírka byla mou jedinou šancí na výhru ... Protože ... Když už člověk vlastní tolik alb, fanoušek to opravdu být musí ...

No ... Posuďte sami :D ... Já bych se nevybrala :D ... Znovu, fotka NENÍ originální, já tam vypadám jak vyvržený vorvaň a navíc mám v pokoji nehorázný bordel -.-


Fotku jsem samozřejmě hned odeslala, sice jsem věděla, že mezi prvníma šesti stoprocentně nebudu, ale prostě mě to nedalo ... Mohla jsem s tím počkat do druhého dne a pořádně si to připravit, ale ... Prostě jsem to tam chtěla poslat co nejdřív :D ... Teď, když se na tu fotku dívám, tak se hrozně stydím :D ...

Musím se přiznat, že jsem nad soutěží přemýšlela hodně ... Věděla jsem, že to nevyhraju, což mě hrozně štvalo :D Už dopředu jsem záviděla všem těm výhercům, kteří ještě ani neexistovali ... Věděla jsem, že výsledky nebudou zveřejněné hned prvního března, ale stejně jsem každou chvilku visela na stránce MORu ... Stejně jako ve středu, ve čtvrtek, v pátek ... A tak dále a tak dále ... Byla jsem tam opravdu každý den skoro neustále ... Už ve čtvrtek ráno mě bylo jasné, že jsem samozřejmě nic nevyhrála ... Soutěž o DVD Bloodbound byla vyhlášná dva dny po ukonečení termínu ... Jak říkám, s prohrou jsem samozřejmě počítala, ale neříkám, že jsem nebyla zklamaná ...

Jenže když se ani dneska ráno na Facebooku MORu žádné vyhlášení neobjevilo, začala jsem pátrat, kde to vázne ... Šíleně jsem byla zvědavá na ony výherné fotky, hlavně, protože jsem chtěla nasbírat inspiraci pro další soutěže ... Když jsem potom asi ve tři hodiny ocházela z práce ke kadeřnici, ještě pořád jsem nic nevěděla ...

Když jsem se pak vrátila od kadeřnice, popřáli jsme taťkovi ke svátku ... Když jsem mu popřála, usmál se na mě se slovama: "Tak já ti taky gratuluju!" ... Nechápavě jsem se ho zeptala: "A k čemu?" ... Dokonce ani když mě řekl: "Tak se podívej na stránky Mástru a uvidíš." mě vůbec nedošlo, že by šlo o tu soutěž! V první chvíli mě napadlo, že právě ohlásili, že bude mět Avantasia autogramiádu :'D ... Až když jsem si potom zaběhla pro mobil a otevřela si Facebook, v té chvíli mě to došlo! Rozklepanýma prstama jsem do vyhledávače napsala "Masters of Rock" a když jsem uviděla slovo AVANTASIA, myslela jsem, že mě srdce samým bušením vyletí z hrudi ... Rozklikla jsem si článek a úplně na spodu jsem viděla svoje jméno ... Nedokázala jsem tomu uvěřit!!!

Ano ... Moje pravé jméno je Iva Tvrdoňová ... Možná už to většina z vás ví, ale ... Kvůli špatné zkušenosti své jméno prostě nerada zveřejňuju ... Tak doufám, že se mě to nevymstí! :P ... Uvažovala jsem, jestli se podepsat nebo ne ... Nakonec mě ale přišo trapné nepodepsat se pravým jménem ... Kdybych věděla, že to jde, asi bych se nepodepsala :D :D

Ještě teď tomu nevěřím!! ... Opravdu jsem nepočítala s tím, že bych to vyhrála ... A jo, já vím, že teď zním jak Božský Kája, ale já jsem s tím opravdu, ale opravdu nepočítala :'D ... Už se nemůžu dočkat, až mi ten krasavec dorazí!! ♥ ... Uvažuju, jestli si ho nenechám zarámovat :3

OPRAVDU STRAŠNĚ MOC DĚKUJU, MASTERS OF ROCK A PRAGOKONCERTE ... PŘÍSAHÁM, ŽE UŽ SI NA TEBE NEBUDU NIKDY STĚŽOVAT :'D

Budu mít promo album The Metal Opera pt. II!!

3. března 2016 v 10:23 | IvčaSammet |  Psychobabble
Já su příšerná :'( Já to vím -.- A já vím, že už asi pro stopadesáté říkám, že tentokrát už opravdu končím, ale dneska je to opravdu pravda :D Já už nemám ani Korunu :D Docela by mě zajímalo, jak zaplatím cestovné na všechny ty koncerty, kam jedu -.- A teď momentálně nenarážím na promo album Metal Opery :D ... Včera jsem udělala zase něco šíleného ... Absolutně šíleného ... Tak šíleného, že až zjistíte, co to je, tak na mě opravdu už zavoláte takovou tu sanitku se svěrací kazajkou a necháte mě odvést do blázince ... A já tam pujdu ráda :'D :'D ... Ale o tom zase až zítra ...

Teďka zase zpátky k promo albu :D Já vím, že jsem si slíbila, že už nic hledat nebudu, jenomže mě to včera zase nedalo -.- Jenom tak jsem si procházela svůj "wishlist" a kontrolovala na internetu, jestli se nádohou někde něco neobjevilo ... Nejdřív jsem našla gold vinyl The Mystery of Time za úžasnou cenu, ale protože ta "úžasná cena" byla přece jenom 1200 bez poštovného, oplakala jsem ho a šla dál ... Normálně bych po tom skočila jako kočka po myši, ale momentálně si opravdu tolik peněz už absolutně nemůžu dovolit utratit :( ... A tak jsem procházela dál, když v tu chvíli vidím promo album The Metal Opera pt. II v near mint stavu a navíc za neuvěřitelných 17 Euro i s poštovným! No prostě něco málo pod 500 Korun ... Já vím! :D 500 Korun jenom tak člověk na chodníku taky nenajde, takže zas tak málo to momentálně v mé situaci opravdu není, ale ... Prostě je to jedna z dalších šancí, které si člověk nemůže nechat ujít ani kdyby ho to mělo stát poslední Koruny, které doma nasbírá ... A já vím, že s takovým přístupem brzo opravdu skončím na ulici, ale jak už jsem psala, ode dneška zahrabu kartu na zahrádce, řeknu našim, ať mě aspoň na tři měsíce změní heslo k internetovému bankovnictví a na internetu si najdu, tak zablokovat přístup na eBay a Aukro :'D Protože tentokrát už opravdu skončit musím ... I když jsem byla včera večer z té "šílenosti" maximálně nadšená, ještě do teď mám z tolika utracených peněz strašně blbý pocit ... Nelituju toho, ani náhodou, ale opravdu vím, že tentokrát jsem opravdu přestřelila ... A to brutálně ...

Ale to už zase odbočuju -.- :D Hned jsem prodejci napsala, jestli je promo opravdu v takovém stavu, v jakém ho popisuje, ale hlavně, jestli na něm zase není nějaká vyjebaná nálepka ... A už jenom pro jeho ochotu jsem věděla, že to promo bude moje :D Odepsal, že o žádné nálepce neví, ale že mu mám poslat svůj mejl, aby mě tam poslal fotky ... A po pravdě, opravdu jsem čekala, že to bude v daleko horším stavu :D ... Podle fotek to promo fakt vypadá jako minimálně používané :3 A sice je tam trochu drblý rožek, ale ... Mein Gott, celé promo je perfektní, tak se přece neposeru kvůli nějakému rožku! ... Takže jsem ho okamžitě vzala :D ... Tak doufejme, že mě ho zase pošta nezničí -.- Protože momentálně došly taťkovi už asi čtyři desky, které byly opravdu jako nové, jenomže pošťáci si neměli s čím zahrát fotbal a všechny čtyři dorazily úplně provalené, že teď jsou obaly prostě zničené -.-



Back from Eurovision Song Contest Germany 2016

2. března 2016 v 14:02 | IvčaSammet
Wow ... Sice jsem pořád ještě jak praštěná pantokem, protože jsem během 68 hodin naspala jenom dvě a půl hodiny, ale stálo to za to! Každá minuta, každá Koruna!! ♥ Opravdu mě moc mrzí, že Avantasia skončila až na třetím místě, ale na druhou stranu, ta úleva v Tobiho obličeji, když se dozvěděl, že to nevyhrál, byla tak obrovská, že jsem nakonec moc ráda, že to nevyhrál ... I když druhé místo by si rozhodně zasloužil! :/


Ve čtvrtek začal můj den ve čtyři hodiny ráno ... Po dvou a půl hodinách spánku :D Tobiho radioshow jsem prostě nemohla vynechat, ani když jsem věděla, že budu nehorázně nevyspaná :D ... Na letiště jsem dorazila někdy kolem půl osmé ráno. Až moc brzo na to, že nám letadlo letělo až 11:35 :D Mohla jsem si ale vybrat, buď vstávat ve čtyři hodiny, jet s taťkou autem na Chodov a pak hromadnou dopravou na letiště, s tím, že tam budu někdy po sedmé, a nebo vstávat o půl paté, jet do Prahy vlakem a pak tak tak stíhat letadlo hromadnou dopravou, protože bych na letiště dorazila někdy po desáté hodině ... Takže jsem si samozřejmě vybrala auto :D ... Aspoň jsem měla hromadu času na to, abych si prošla letiště :D


Když jsme se pak asi po hodině shledali s kamarádem, který tam letěl se mnou, vyrazili jsme k odbavení ... Samozřejmě jsem si s sebou vzala můj nový přívěsek Scarecrow, jenže i ten musel u odbavení dolů ... Prošla jsem skenerem a šla si pro věci ... A v ten okamžik by se ve mě krve nedořezal! Můj přívěsek tam nebyl! Naprosto přesně si pamatuju, jak jsem si ho dala úplně navrch na bundu ... Jenže potom jsem pod tu budnu ještě dávala letenky a pas ... Okamžitě jsem zpanikařila a začala si prohledávat všechny věci ... Jenže přívěsek nikde ... Mě bylo normálně do breku! Zburcovala jsem půl haly, že nemám přívěsek, že je úplně nový a že jsem ho na sobě měla úplně poprvé v životě ... Asi tři zaměstnanci mě ho pomáhali hledat, ale pořád nic ... To už sem propadla panice úplně ... Musím se přiznat, že jsem měla slzy na krajíčku ... Prošli jsme všechno ... Moje věci, skener, zem, pás, všechno, ale po přívěsku ani stopy ... A v tu chvíli ze skeneru vyjela bedna, ve které ležel i můj přívěsek ... Ani si nedokážete představit, jak příšerně se mě ulevilo :D ... Dlouho jsme nemohli přijít na to, kde se tam vzal ... Až potom večer Johnny přišel na to, že jsem ho tam musela dát podvědomě já, když jsem pod tu bundu dávala ty letenky ... Vůbec si to neuvědomuju, ale je to jediné rozumné vysvětlení :D ... No jo no, začínající demence, co víc bych k tomu řekla :/

Když jsem se konečně uklidnila, zbývaly nám asi tři hodiny do odletu ... Když jsme se pak konečně dočkali a oni nás vyzvali k nalodění, přepadla mě neuvěřitelná eufórie ... Z letu, z Kolína, z Eurovize, z Avantasie, Z TOBIHO, ze všeho ... A když se pak letadlo konečně odlepilo ze země, byl to jeden z nejúžasnějších pocitů v mém životě :3 Já vím, já vím, zbytečné kecy, které nikoho nezajímají, ale věřte mě ... Já si tento den potřebuju zapamatovat sekundu po sekundě :D

Let trval celkem asi 50 minut, což pro mě bylo obrovské překvapení :D Čekala jsem, že to bude trvat o něco dél :D ... No a tímto se dostáváme k dalšímu okamžiku, kterému do teďka nemůžu uvěřit a který do teďka opravdu nechápu :D ... Když jsme vzlétli, říkala jsem Johnnymu, že poletíme nad Fuldou, a tak jsem pořád čuměla z okna, jestli náhodou Fuldu neuvidím :D Já vím, jsem idiot :D I přes to, že vím, jak Fulda z leteckého pohledu vypadá, neměla jsem žádnou šanci ji poznat :D No a tak si čumím z okénka, když na mě začne Johnny mluvit, tak se otočím k němu ... A v tu chvíli se ozvalo "Dobrý den, mluví k vám kapitán letadla ... Právě se nacházíme v takové a takové výšce, je taková a taková teplota a právě míříme k Fuldě" ... Kdybyste mě viděli :D :D :D Jak sem uslyšela Fulda, vytřeštila jsem oči, zařvala přes celé letadlo "FULDA?!" a okamžitě se přilepila k okýnku :D :D ... A toto bylo úplně všechno, co kapitán během letu řekl ... O žádném jiném městě se nezmínil ... A mě pořád leží v hlavě proč :D Vždyť tam byla hromada jiných měst, nad kterýma jsme letěli ... A o hodně větších! Byl kapitán z Fuldy? Znal Tobiho a když viděl moju tašku, když jsem nastupovala, tak zmínil Fuldu kvůli tomu? Nebo oboje? A nebo to prostě byla jenom neuvěřitelná náhoda? Netuším, nechápu, ale po pravdě ... Vždyť je to úplně jedno, no ne? :D Každopádně nás tak kapitán skvěle zabavil až po zbytek letu :D Od okénka jsem se už neodlepila a celou dobu jsme diskutovali o tom, které město asi tak može byt Fulda, jak je možné, že zmínil zrovna Fuldu a jak je super, že jsme se po cestě "stavili" i do Fuldy :D :D :D

... Já ve Fuldě :'D :'D
© Photo by Johnny "Scarecrow" Vavruška

Když jsme kolem jedné hodiny přistáli, čekala na nás moje kamarádka Jenny ... A ne, ne TA Jenny :D :D Zašli jsme s ní na oběd a ona nás pak dovedla na vlak, který mířil do centra. Původně jsme měli v plánu projít Kolín, zajít koupit německou simku a vydat se ke studiu ... Jenže Jenny mně den před tím prozradila, že se dají koupit i lístky na zkoušku. Okamžitě jsem si lístky vyhledala a napsala asi na 50 míst, jestli bude možné lístky ve čtvrtek koupit ... Odpověď zněla, že ano ... Jenomže internet před odjezdem hlásil, že se lístky už sehnat nedají ... Takže jsme plán trošku přehodili ... Nejdřív zjistíme, jestli se dají lístky ještě koupit a pak se uvidí, co dál ... Samozřejmě nám trvalo, než jsme nějakou prodejnu našli ... U pultu jsme se zeptali na SIMku a tam nám řekli, že se dá sehnat v Media Marktu ... A na lístky nás poslali k vedlejší přepážce ... Jenže u té stály asi dvacet minut nějaké tetičky, které si pořád nemohly vybrat a nakonec si stejně nic nekoupily -.- Kdybych věděla, jak to všechno dopadne, asi bych hodně věcí udělala jinak :/ Ale samozřejmě člověk do předu nikdy neví ... Paní u pultu nám oznámila, že lístky jsou ... Že stojí 15 Euro, což jsem samozřejmě věděla, ale taky že pokud se ke studiu nedostavíme do 15:00, už nás dovnitř nepustí ... Bylo 14:48 ... Tak jsem se paní zeptala, jestli se to dá stihnout ... A ta nám narovinu řekla, že v žádném případě ... Podívala jsem se na Johnnyho a doufala jsem, že řekne přesně to, co řekl ... Na mou otázku, jestli to riskneme, odpověděl bez váhání: BEREM TO! ... Tak jsme dohromady vysolili 30 Euro a dali se do běhu :D Pokladní byla hodně překvapená a snažila se nás od toho nápadu odradit, ale my jsme se nenechali ...


Doběhli jsme na metro, kde jsme se dozvěděli, že nám to naše jede až 15:02 ... A tak jsme se rozhodli najít telefonní číslo do studia a zavolat tam, jestli by nás tam přece jenom nepustili, že jsme z Česka a že jsme to prostě nedokázali stihnout ... Jenže jsme bohužel žádné číslo nenašli ... Když pak metro přijelo, rozloučili jsme se s Jenny a vydali se na zběsilý běh o čas ... Když se metro blížilo ke stanici, kde jsme měli vysedat, zeptali jsme se nějakých dvou chlapů, jak se dostaneme k tramvaji, kterou jsme měli jet dál. A oni slíbili, že nám ukážou cestu. Hned jak metro zastavilo, vyběhli jsme jak šílení a letěli k zastávce ... A tam jsme se dozvěděli, že nám další tramvaj jede až za 6 minut -.- Bylo asi tak 15:21 ... A tak jsme se znova dali do hledání telefonního čísla do studia ... A tentokrát se poštěstilo! Johnny týpkovi vysvětlil, že jsme na cestě a že jsme z Česka, takže se nám to dřív nepodařilo ... A chlapova ledová odpověď nás akorát utvrdila v tom, že jsme opravdu vyhodili 30 Euro z okna úplně k ničemu ... Chlap bez jediné emoce Johnnymu oznámil, že to není jeho, ale naše vina, že nestíháme, že máme smůlu a že jsme prostě měli dojet v čas ... Ale pořád jsme se nevzdávali! Říkali jsme, že to zkusíme u dveří ukecat ... Že budeme brečet a ukazovat, jak obrovští fanoušci Tobiho jsme, a že jsme kvůli němu přijeli až z Česka ... Když pak tramvaj přijela, nastoupili jsme a očima jsme tramvaj tlačili, aby jela rychlejc :D Sice to byla jenom jedna zastávka, ale pěšky bysme to šli 13 minut ... Hned jak tramvaj zastavila, vyřítili jsme se ven a zase se první kolemjdoucí ženské zeptali na cestu ... Letěli jsme jak blázni, i když jsme věděli, že je to úplně zbytečné ... Při běhu jsem si všimla jedné ulice, která vypadala, že by to mohla být ona, ale byla až moc podezřele blízko té zastávce, na které jsme vystoupili ... Proběhli jsme celou dlouhou ulicí a dostali se na hlavní ... Byli jsme v koncích ... Znovu jsme se zeptali na cestu a vtom přišla odpověď, kterou jsem naprosto dokonale čekala ... Musíme se vrátit ... Ta ulice, které jsem si všimla opravdu byla Schanzenstraße ... Dojeli jsme totiž z úplně jiného směru, než jsem si našla já na mapě ... To už jsme ale opravdu vzdali ... Už jsme neměli sílu na to běžet ... Když jsme se dostali k budově, která vypadala jako že by to mohla být ona, uviděli jsme v areálu té budovy nějakého týpka ... Vydali jsme se k němu a zeptali se ho, jestli se ještě dostaneme dovnitř ... Týpek ale vůbec neuměl anglicky a tak nás německy navedl ke vchodu ... A před tím stáli nějací lidi ... "Ti už tu čekají na večer." řekl Johnny a mě polélo horko ... Fakt mě bylo do breku ... Kdyby ty zasrané metra a tramvaje jely hned, byli bysme u studia chvilku po třetí ... Jenže ono už bylo asi tak 15:35 ... Vlezli jsme do budovy a hned na pravo u vchodu jsme uviděli stůl, kde stály hostesky. Přiběhli jsme k nim a zeptali jsme se jich, jestli nás ještě dovnitř pustí ... Slečna nám ukázala dveře, u kterých stálo několik lidí a řekla, že tama se jde do studia ... A tak jsme jí zopakovali, že máme lístek na zkoušku ... A ona znovu zopakovala, že máme jít k těm dvěřím, ale nejdřív máme jít do šatny a odložit si tam ... Když jsme pochopili, že lidi, co stojí u kontroly, nečekají na večer, ale ještě pořád stojí řadu na zkoušku, okamžitě jsme vystřelili k šatnám :D Tam jsme se dozvěděli, že si s sebou nemůžeme vzít do vnitř absolutně vůbec nic ... Jenom mobil a lístek ... Ani záchody v sále nebyly ... Tak jsme tam všechno nechali a vystřelili zpátky ke vchodu ... A u toho ještě pořád stálo těch pár lidí ... Zeptala jsem se security, jestli si do sálu možu vzít aspoň vlajku ... Když jsme mu řekli, jak je velká, řekl, že v žádném případě, že to už je moc velká vlajka -.- Když jsem se pak dostala na řadu k prohlídce, ta ženská mě projela milimetr po milimetru ... Dokonce jsem musela ukázat, že ta "bomba", co mám na sobě, opravdu není bomba, ale inzulínová pumpa a že ju mám opravdu zavedenou až do zadku :D Když prohlídka konečně skončila, rozběhli jsme se s Johnnym do sálu ... Po schodech na tribunu jsme to brali po dvou a já jsem čekala, že bude sál úplně plný až k prasknutí ... Když jsem ale vystoupala až na vrch, padla mě brada šokem ... Ten sál byl poloprázdný! Na zkoušce bylo možná tak sto lidí! První řady byly samozřejmě plné, ale zbytek sálu byl opravdu skoro prázdný ... Seběhli jsme po schodech dolů a zeptali se tam nějaké slečny, jestli si opravdu můžeme sednout dopředu, a nebo je to vyhrazené jen pro fotografy a VIP ... Odpověď zněla, že kam si sedneme, tam budeme sedět ... A tak jsme zamířili do čtvrté řady úplně doprostřed ... Když jsme se posadili, padla na mě taková úleva a radost, že jsem myslela, že snad omdlím! My jsme to opravdu dokázali!!!! DOSTALI JSME SE NA ZKOUŠKU!!!

© Photo by Johnny "Scarecrow" Vavruška

Ještě chvilku jsme tam seděli a bavili se, když se na pódiu objevil týpek a začal tam německy vysvětlovat, co máme dělat :D No prostě typická televizní show, tleskání na povel a tak dále ... Pak se na pódiu objevila moderátorka a tím oficiálně zkouška začala ... Sice jsme tam byli jak dva idioti, protože se každou chvilku sál rozburácel smíchem, jenže my jsme samozřejmě nerozuměli ani slovo a tak jsme tam seděli jak tvrdé Y :D Účinkující se postupně střídali a já jsem s potěšením zjistila, že se i na nás občas někdo podíval ... Takže šance, že nás uvidí i Tobi byla docela slušná ...

Mezi každým vystoupením se moderátorka samozřejmě pohybovala po celém sálu, a tak nebylo nic překvapivého, že se jednou ocitla nahoře u zvukařů ... Celý sál se za ní samozřejmě otočil, protože na ni chtěli vidět ... Mě to bylo jedno, stejně sem jí nerozuměla, takže jsem se jen tak rozhlédla po sále, jestli na ni opravdu všichni hledí ... A v té chvíli jsem ho uviděla ... Projel mnou takový šok, že jsem prostě nebyla schopná uhnout jeho pohledu ... I když jsem věděla, že bych na něho neměla hledět, nedokázala jsem uhnout ... Prostě nedokázala ... Po pravdě už netuším, jestli se díval na mě první on a nebo já na něho, ale myslím si, že se na mě podíval až když jsem na něho hleděla já ... Vůbec netuším, jestli to byl on nebo ne, ale okamžitě jenom co jsem ho zahlédla, mě v hlavě proletěla jenom jedna myšlenka ... MICHI ... Ano, Michi, Tobiho brácha ... Jak říkám, opravdu netuším, jestli to byl on nebo ne, ale celou dobu, co jsme na sebe těch několik sekund hleděli mě řvalo v hlavě: "MICHI! Ježiš to je Michi ... Pane Bože, to je MICHI!!!!" Když pak po několika sekundách uhnul pohledem a znovu se zaměřil na moderátorku, celá jsem se rozklepala a sesunula se do židle ... Nemohla jsem si pomoct a znovu se na něho podívala ... A samozřejmě, když na někoho čumíte, tak většinou nertvá dlouho a nutkání vás donutí se na toho člověka podívat znova ... "Michimu" to samozřejmě taky nedalo a tak se naše pohledy střetly podruhé ... To už jsem ale dokázala uhnout ... Hlavním důvodem, proč nevěřím tomu, že to opravdu Michi byl, byla jeho postava ... Byl trošku ... No, prostě trošku tlustější než jak ho znám z fotek :D ... Ale jinak všechno ostatní prostě Michi byl! Vlasy, šířka ramen, profil jeho obličeje, ale hlavně oči ... Úplně identicky posazené oči ... Lehoučce zapadlé s trošku většíma pytlama ... Dobře, teď uznávám, že ho znám až trochu moc dobře na to, že jsem ho nikdy osobně neviděla a že bych vlastně ani neměla vědět, jak vypadá ... Ale já se nestydím ... Michi je krásný chlap ... Ano, opravdu se mně líbí ... A já vím, že bych takové věci rozhodně psát neměla, že to nikoho nezajímá a hlavně že je docela dost odvážné něco takového napsat, ale ... Už několikrát se mě o Michim i zdálo ... Takže opravdu ano, jeho tvář znám až moc dobře ... Každopádně ale to, že byl trošku víc "pevnější" mě opravdu zarazilo ... Sice se žádná jeho nová fotka dlouho neobjevila, takže netuším, jestli náhodou nepřibral, ale je pravda, že díky tomu docela dost pochybuju, že to byl on ...Protože ten objemový rozdíl tam byl fakt velký :D ... I když všechno ostatní mluví proti mému argumentu :D Nejen, že jeho obličej vypadal úplně stejně, ale když potom Tobi vyběhl na pódium, viděla jsem, že se usmívá a Tobi dokonce chvilku zpívat s pohledem někam do lidí, kde seděl on ... A ještě je tu jedna věc, ale k té se dostanu pozdějc ... Celkem se naše pohledy střetly nespočetněkrát ... Já vím, čumět na ženatého chlapa, když vedle něho sedí z jedné strany jeho manželka a z druhé jeho syn (který mimochodem dokonale zapadal do věkové kategorie, ve které se Michiho syn nachází ... A ne, neptejte se mě, jak to vím :D ... Ano, uznávám, ohledně Michiho JSEM stalker ...), je docela dost nevhodné, neslušné a riskantní, ale ... On taky nebyl žádný svatoušek :P :D ... Kdyby nechtěl, tak se na mě prostě nedívá ... I když vím, jak je těžké "odolat" tomu, když na vás někdo čumí, a nepodívat se zpátky ... Samozřejmě, že vím, že to byl jenom reflex a že chtěl hlavně vědět proč na něho čumím, ale ... Stejně jsem si to užívala :D Když jsme se o tom potom bavily s mamkou, říkala, jestli neuvažoval, jestli ho neznám z nemocnice ... Což je vlastně hodně dobré vysvětlení, které by opravdu mohlo být reálné ... Pokud to byl Michi :D ... Když pak Tobi odzpíval a odešel, "Michi" se posadil bokem, přehodil si ruku o opěrku židle, takže měl na mě docela dost pěkný výhled, a opravdu jsem si všimla, že se po mě prostě dívá :D ... Ale jak říkám, já to chápu :D Prostě chtěl vědět, co ta nehorázně otravná puberťačka chce :D :D ... Ale bylo to úžasné ... Já vím, já vím, neměla bych to říkat, neměla bych to psat, obzvlášť, když ani nevím, jestli to byl on, ale ... I přes to, že jsem byla trošku zklamaná, že tak přibral (stejně to nebyl on :'D ), tak jsem ve finále zjistila, že se k němu moje city vůbec nezměnily ... Že se naopak o něco prohloubily ... Takže i kdyby to Michi přece jenom nebyl, stejně ho ... ale jo, proč ne ... stejně ho "miluju" ... A myslete si o tom co chcete ... Tobi si to stejně nikdy nepřečte :'D ... A Michi dvakrát ne :D :D ... Fakt se za tuto část moc omlouvám, ale já jsem si to musela sepsat :D Na ten okamžik nechcu nikdy zapomenout ... I když to stejně Michi nebyl :'D

Věděla jsem, že Avantasia hraje někdy ke konci, ale stejně jsem trnula s každým jménem, které moderátorka řekla ... Když pak z jejích úst vyklouzlo jméno Tobias Sammet, polélo mě horko ... Začala jsem se třepat jak ratlík, celá jsem se zpotila, srdce mě bušilo jak o život a v puse mě okamžitě vyprahlo ... Zhluboka jsem se nadechla a zašeptala "Pane Bože, a je to tady ..." Když se pak spustila televize, kde byl Tobiho medailonek, myslela jsem, že mám fakt infarkt ... Moje srdce bilo tak rychle, že to muselo byt slyšet až dopředu :D Každou sekundu jsem poposedávala a nervózně čekala, že se Tobi na pódiu objeví ... A když jsem ho konečně uviděla, nedokázala jsem se asi pohnout ... "Už tam je" vydechla jsem a nemohla z něho spustit oči ... Medailonek skončil, lidi zatleskali a Tobi se postavil do úvodní pozice ... Světla zhasly a první tóny Mystery of a Blood Red Rose se rozehrály sálem ... Nedokážu popsat, jak jsem se cítila ... Ale byl to jeden z nejlepších okamžiků v mém životě ... Ta eufórie z toho, že konečně uslyším Mystery of a Blood Red Rose naživo ... A hlavně jako jeden z prvních fanoušků ... Opravdu nepopsatelně nádherný pocit!! ... Když Tobi začal zpívat, hodil očima doprostřed, kde našel nás, dva idioty, kteří tam s ním zpívají každé slovo a třepou se tam jak dvě hovna na palici :D :D A do prvního refrénu z nás nespustil oči ... Něco tak úžasného jsem v životě necítila ... Celou písničku jsme samozřejmě odhulákali s ním, dokonce jsme to prožívali až tak moc, že když přišlo na první refrén, podívali jsme se s Johnnym na sebe, srazili se ramenama a zařvali "Mystery of a Blood Red Rose" tak nahlas, že se po nás okolo sedící lidi aj otočili :D Když pak dohráli, pořádně jsme jim zatleskali ♥ A i přes to, že se na pódiu hned objevila moderátorka, nedokázala jsem Tobiho dostat z hlavy ... Byla to prostě bomba! Vzpamatovala jsem se až snad v půlce Alexovy písničky ... Ale třepat jsem se přestala až když nastoupila ta poslední holka ... Byli prostě úžasní! V ten okamžik jsem nemohla přestat děkovat bohu, že jsme se na zkoušku dostali ... Sice jsem z Tobiho celé tři minuty spustila oči jenom jednou, a to když jsem se podívala, jestli "Michi" zpívá s Tobim nebo ne, ale celkově si nemůžu výkon celé kapely vynachválit. To co, tam předvedli, byla prostě bomba! A Tobi byl samozřejmě absolutně dokonalý ♥



Myslela jsem si, že až všichni dohrajou, tak zkoušku ukončí ... Jenže moderátorka zase nastoupila, pustili tam nějaké video a pak nastoupila znovu a ohlásila, že zbývá poslední minuta hlasování ... Ta "minuta" ale nakonec trvala asi pět minut, protože zvukaři nemohli najít zvuk, který měl ohlásit konec hlasování :D Když ho konečně našli, produkce vybrala tři největší favority na vítězství ... Gregorian, AVANTASIU a Jamie ... Když ohlásili Avantasiu, nějací týpci začali ve předu jásat, a tak sme se přidali :D ... A v tu chvíli začali na pódium zase nosit ohně všechny ty kraviny, co tam Gregorian měli ... Mně se úplně rozzářily oči a celá nadšená říkám: "Oni to jako budou hrát znovu?!" ... Nedokázala jsem tomu uvěřit :D Myslela jsem, že Gregorian odehrajou a oni zkoušku ukončí ... Ale ne ... Jak Gregorian skončili a odešli do zákulisí udělat rozhovor, začalo se chystat pódium pro Avantasiu! Zase jsem se celá rozklepala a všechny pocity, které jsem zažívala před Tobiho prvním nástupem, se okamžitě vrátily! Gregorian ještě ani nedomluvili a na pódiu se objevil Tobi ... Zase jsem se nedokázala ani nadechnout ... Tobi se pomalu vydal do prostředka a začal se tam bavit s těma chlapama, co pro něho jásali, když oznámili, že "Avantasia postupuje" ... Chvilku se s něma bavil, protože nastal nějaký technický problém, a potom se mě zdálo, jako by pohledem pomalu přejel až ke mně ... Nevěřila jsem tomu ... Myslela jsem, že jsem paranoidní a že se dívá na někoho přede mnou ... A teda že ten pohled trval dlouho! Sice jsem netušila, jestli se dívá na mě, ale koutky mě hodně cukaly ... Potom mně přišlo, že se pohledem trochu posunul do leva a pokýval hlavou ... Pak se otočil, protože už byl technický problém vyřešený a postavil se za mikrofon ... Otočila jsem se na Johnnyho, abych se ho zeptala, jestli se na nás Tobi opravdu díval, ale Johnny byl rychlejší: "Tobi na mě pokýval!" vypálil na mě nadšeně. Tak mu říkám: "Takže se opravdu díval na nás!" A Johnny: "Jo! On se na mě díval, tak sem na něho pokýval a on na mě pokýval zpátky!" ... V tu chvíli jsem málem umřela ... Můj bobeček mě opravdu viděl!!! Díval se na mě, díval se mně do očí!! Takže když tam poprvé naběhl, opravdu se díval na nás!! Opravdu si nás všimnul!!! Ten pocit byl prostě nepopsatelný ... Je mně fuk, že nevěděl, že jsme tam kvůli němu letěli až z Česka, hlavní je, že nás tam viděl a že věděl, že jsme tam kvůli němu! ♥ Když pak začali hrát, znovu jsme s něma začali na plno zpívat a poskakovat na židlích jak dva epileptici :D ... A pak to přišlo! :D Tobi zapomněl text a zazpíval začátek sloky úplně špatně :D Ale ten moment, když si to uvědomil :D :D Tak roztomilučce se zarazil, znovu si nastavil mikrofon k puse, udělal takové "eeh", otočil se na sekundu zádama, zasmál se a pak už se zase chytnul :D :D Musela sem to tomu hrozně smát :D Něco tak roztomilého jsem už hodně dlouho neviděla :D :D Když pak dohráli, ti chlapi ve předu zase začali jásat ... A tak jsme se zase přidali :D ... A v tu chvíli Tobi úplně zapomněl, že je "v televizi" a že na těch židlích z těch sto lidí je tam tak maximálně deset jeho fanoušků :D Uklonil se nám, "smekl klobouk", pak si poskočil a překřížil ruky v tom jeho stylu "teď sem vám to natřel" a nakonec nám "ukázal svaly" :D :D Prostě zlatíčko :D Lidi po něm trochu blbě čuměli, ale já jsem se bavila :D Pak nám všem zamával a zaplul do zákulisí ... Tam už na ně samozřejmě čekala moderátorka a Tobi si vedle ní stoupl z pravé strany ... To se jí ale nelíbilo, a tak si ho přesnunula na levo ... To se ale zase nelíbilo Tobimu :D :D Tak se po ní podíval a ona že: "To je moje strana!" A Tobi: "Ne, to je moje strana!" "A ona: "Tvoje taky? No, tak to máš smůlu, já moderuju a toto je moje strana!" Tobi po ní znovu hodil ten pohled a pak rezignovaně pohodil ramenem ke kameře :D :D :D Já sem z něho byla mrtvá :D ... Pak se ho na něco ptala, on jí odpověděl a celý sál zařval smíchy ... Tak sem se zas cítila jak idiot :/

A právě hned potom se stalo něco, díky čemu si prostě myslím, že ten "Michi" byl opravdu Michi ... Když Tobi zmizel z obrazovky, "Michi" se naklonil k manželce, něco jí pošeptal, ona přikývla, tak se otočil k synovi, taky mu něco pošeptal, ten taky přikývl, takže se znovu otočil na manželku a společně se zvedli a odešli ... Pak už jsem ho neviděla ... Ale opravdu, proč by čekal, až Tobi odejde, kdyby to fakt nebyl Michi? To přece mohl odejít už dávno! ... Já vím, že nikdy nezjistím jestli to byl on, ale je mě to fuk ... I kdyby to nebyl on ... Stejně si ho v hlavě "uchovám" jako že to on prostě byl ... Takový přenádherný zážitek si nepokazím tím, že nakonec zjistím, že ani neumím poznat člověka, o kterém se mě zdálo nemálo snů :D ... Ale kdybych zjistila, že to byl fakt on, tak snad opravdu umřu ... Nikdy bych nevěřila, že ho někdy opravdu uvidím ... A ať už jsem si to "první setkání" představovala jakkoliv, nikdy bych nevěřila, že to bude právě tak ... Ale třeba to vůbec nebyl on ... Třeba mu nakonec nebyl ani podobný ... Co já vím, bez brýlí vidím úplné hovno ...

Když Jamie potom odzpívala svou písničku a moderátorka se znovu objevila na pódiu, bylo mě jasné, že se dostane i k vyhlášení výsledků ... A taky, že dostalo ... Strašně moc jsem chtěla, aby to "vyhrála" Avantasia ... Pro dobrý pocit, samozřejmě, ale hlavně proto, že jsem je chtěla vidět potřetí :D ... Když se na plátně se objevily procenta, já jsem znervózněla jak kdyby opravdu šlo o opravdové výsledky a ne o zkoušku ... Jenže pak přišlo menší zklamání ... Když si měli všichni tři "finalisti" nastoupit, přišli jenom nějaké dvě holky a kluk ... Zklamání ale hned zase vystřídal smích, protože ten kluk byl prostě mega borec :D Nejdřív se jich moderátorka ptala, jak se cítí, že jsou finalisti ... A ten týpek že: "Zatím se neraduju, jsem v tomto směru optimistický." :D Když se pak "vyjádřily" aj holky, všichni se otočili na výsledky ... Třetí místo získali Gregorian ... Když byl pak rozstřel mezi Jamie a Avantasiou, bylo mě jasné, že zvolí Jamie ... A věřte nebo ne, na prvním místě se objevila Tobiho fotka!!!! Samozřejmě jsem to nedokázala vydržet a začala jsem poskakovat a jásat :D ... A to samé udělal aj ten kluk :D :D Začal tam poskakovat a dělat rukama jakože: "Jooo, su borec, vyhrál jsem to!" :D A toho se zase hned chytla moderátorka! :D Otočila se na něho a říká: "Výborně gratuluju, přenechávám ti prostor, abys nám tu zazpíval výherní píseň!" Což samozřejmě ten kluk nečekal :D Lehce ztuhl a vyvalil na ňu oči ... A v tu chvíli se okamžitě chytl zvukař a pustil tam Mystery of a Blood Red Rose :D :D :D Týpek z toho byl taky vyvalený, že tam enom stál a čuměl na tu moderátorku :D :D Jenže písnička hrála dál :D :D Tak začal krčit ramenama, ale stejně mu to nepomohlo :D Když se písnička dostala do fáze, kde přichází zpěv, kluk pochopil, že to asi opravdu myslí vážně, a tak jakože začal hrát na kytaru a třepat hlavou :D :D My sme z něho srali, ale protože mě vadilo, že tam nikdo nezpívá, tak sem začala zpívat :D A Johnny se přidal :D Jenže to už zase zvukař viděl, že se kluk vzpamatoval a tak to vypnul ... A my tam na plné kule řveme "No matter what you dream, beware of what you say" :D :D No samozřejmě, že se na nás všichni otočili a tak jsme skončili ve výbuchu smíchu :D ... A v tu chvíli bylo po zvukové zkoušce ...

Když jsme odcházeli, ještě jsme se naivně ptali, jestli si opravdu možeme sednout do první řady, když budeme dostatečně rychlí ... Znovu nám potvrdili, že kam si sednem, tam si sednem ... A tak jsme spokojeně vylezli schody a plánovali si, jak se rychle napijem, něco pojíme, zajdem na záchod, pro lístky a honem zpátky do sálu ... Když jsme ale vylezli do vstupní haly, polélo nás horko ... Hala byla úplně plná lidí ... V šoku jsme sešli do šatny a když jsem uviděla, že ta řada končí až skoro na konci té šatny, udělalo se mě špatně ... Už jsem se viděla, jak sedím někde v poslední řadě úplně vzadu a uvidím tam maximálně červenou šmouhu, která bude pravděpodobně Tobi ... Když jsme se pak asi po pěti minutách zařadili do řady, byla už skoro úplně na konci šatny ... Přiznám se, že jsem byla fakt hodně zklamaná ... Samozřejmě jsem nelitovala toho, že jsem byla na zkoušce, to ani náhodou, protože ve finále byla ona zkouška milionkrát lepší než celý přímý přenos, ale opravdu jsem doufala, že se dostanu aspoň na tak skvělé místo, jaké jsme měli na té zkoušce ... Když pak přišel čas, kdy se mělo začat pouštět do sálu, řada se ani nepohnula ... A nepohnula se ani dalších patnáct minut ... A pak konečně ... Postoupili jsme o jeden krok ... Nechápala jsem ... Když jsme se během hodiny posunuli o necelé čtyři kroky, došlo mě, že to ti idioti zase kontrolují milimetr po milimetru ... Samozřejmě, že nám tento způsob při zkoušce pomohl, ale v takovém obrovském návalu lidí to byla docela sebevražda ... Ti security si asi neuvědomili, že se ve 20:15 zapínají kamery a v tu chvíli už musí byt úplně všichni na místě ... Bohužel to těm idiotům došlo až těsně před osmou ... A to už byli v takovém časovém presu, že chlapy nekontrolovali skoro vůbec ... Samozřejmě ale s mým štěstím ženské kontrolovali pořád stejně důkladně -.- Když jsem se pak konečně dostala přes kontrolu, vyrazili jsme sprintem po schodech a já jsem zoufale hledala nějaké volné místa uprostřed ... Marně ... Několikrát jsme se ptali, jestli je tam volno nebo ne, ale samozřejmě všechno bylo plné ... Tak jsem se znovu rozhlédla a úplně na pravé straně jsem uviděla místo ve druhé řadě ... Sice to bylo tak moc napravo, že když jsem se podívala před sebe, byla tam už stěna za kterou se chodilo do zákulisí, ale ... Byla to druhá řada! Tak jsem se tam vydala a zeptala se, jestli tam je místo ... Bylo ... Jo, přiznám se, že jsem byla trochu zklamaná, že sedím tak moc naboku, protože mě bylo víc než jasné, že tam se Tobi dívat nebude ... Takže neuvidí, že ho tam podporuju co mě moje síly stačí ... Ale i když jsem byla zklamaná, byla jsem ráda, že aspoň trošku vidím ... Sice přede mnou seděl takový obrovský chlap, že jsem opravdu nic moc neviděla, ale pořád jsem si opakovala, že mohlo byt daleko hůř ...

... Pro takový výhled jsem si musela stoupnout, dat mobil nad hlavu a ještě ho natočit :D Když jsem seděla, měla jsem před sebou toho chlapa a v celém mojem zorném poli byla ta stěna, kterou na pravo vidíte ... Ano, vím, mohlo být hůř, samozřejmě, ale to místo, co jsme měli na zkoušce bylo prostě dokonalé oproti tomuto :D :D

Hned, jak jsme se posadili, se na nás otočila taková mladá holka a když nás uviděla, okamžitě začala: "Aaaa, Avantasia!!" :D Začali jsme se s ní bavit a postupně se k nám přidali i ostatní, co seděli v okolí ... Říkali jsme, že jsem tam jen kvůli Avantasii ... A protože slyšeli angličtinu, tak se zeptali, z kama jsme ... Když jsme jim řekli, že z Česka, tak se docela dost divili :D Jeden týpek se nám dokonce nabídl, že kdybysme nerozuměli, máme mu říct a on nám to přeloží ... Němci ♥ Nechápu, jak je može někdo nemět rád ... Němci jsou jeden z nejúžasnějších a nejhodnějších národů ♥ Dokonce nás i ochotně vyfotili :)

... Ano, dřepěla jsem ... Moje oči byly asi ve výšce ramen té holky přede mnou, když sem seděla :D

Celkem jsme pro Tobiho měli nachystaných 50 hlasů. Jak už jsem psala, původně jsem si chtěla koupit německou SIMku, ale protože jsme nakonec přece jenom sehnali lístky na zkoušky, musela jsem na SIMku zapomenout. Naštěstí jsme ale měli záložní plán. Johnny kontaktoval svou kamarádku v Německu, která nám mimochodem pomohla sehnat i lístky na večer, a dal jí za úkol poslat 50 SMS ... Já osobně jsem chtěla poslat 50 hlasů sama za sebe, ale Johnnymu to přišlo moc ... Do teď lituju, že jsem netrvala na svém :/ Já vím, že by to Tobimu v ničem absolutně vůbec nepomohlo, ale aspoň pro ten pocit, že jsem opravdu udělala všechno ...

Po chvíli, co jsme se posadili, zase nastoupil ten týpek a začal nám říkat, kdy máme tleskat a tak dále ... Pak se objevila moderátorka a všechno se zase odehrávalo úplně stejně jako na zkoušce ... Salvy smíchu, my jak dvě tvrdé Y ... Jediný rozdíl oproti zkoušce bylo samozřejmě publikum ... Všichni jásali a tleskali skoro pořád :D Kdykoliv někdo něco řekl, publikum zatleskalo :D ... Samozřejmě jsem nechtěla kazit partu, a tak jsem tleskala a ječela s ostatníma ... Kromě těch dvou pipek, co zpívaly jako druhé, těm jsem ani nezatleskala ... To byla hrůza -.- Ještě teď mě z nich bolí hlava, když si na ně vzpomenu :D Když pak nastoupila "šestka" vyzula sem si gládu, abych se, hned jak skončí, mohla posadit na nohu, protože jsem opravdu hodně blbě viděla :D ... A tentokrát, když moderátorka řekla Tobiho jméno, okamžitě jsem začala ječet :D Hodně lidí jsem sice vyděsila, ale to mě bylo jedno :D Začala ukázka a já jsem začla ječet a tleskat znovu ... A pak se na pódiu objevil Tobi ... Nastartovala jsem plíce a vydala jsem se ze sebe všechno, co jsem mohla! A když pak začali hrát, nedokázala jsem se udržet a normálně jsem začala na té sedící noze poskakovat a regulérně "hrozit", jak kdybych fakt byla na koncertě :D Lidi se na mě sice hodně divně dívali, ale mě to bylo úplně jedno ... Zpívala jsem s Tobim co mně hlas stačil a skoro se slzama v očích jsem pozorovala každý jeho pohyb ♥ To, co Avantasia předvedla na zkoušce, byla bomba ... Ale to co předvedli ten večer ... Wow ... To bylo prostě něco ... Já vím, že jste to viděli v televizi, ale pochopte mě ... Já jsem byla TAM ... Seděla jsem v publiku a viděla jsem to naživo ... Takže jsem zkoušku a výkon pro televizi mohla nádherně porovnat ... Když pak Avantasia dohrála a ztratila se do zákulisí, byla jsem vytřepaná víc než nikdy ... A skoro úplně vyšťavená :D Skoro celý den jsem nic nepila, takže po takové hlasové "námaze" jsem opravdu tlačila sliny až z paty :D A navíc to poskakování na jedné sedící noze mě docela dost zmohlo :D Nedokázala jsem se vůbec uklidnit ... Alexe jsem skoro vůbec nevnímala, i když jsem samozřejmě pomáhala svítit telefonem a tleskat ... Uklidnila jsem se až někdy v půlce vystoupení Jamie ...

Zbytek už jste samozřejmě viděli v televizi, takže se rovnou přesunu k vyhlášení finalistů ... Samozřejmě, že jsem věděla, že se do TOP trojky Avantasia dostane, ale stejně jsem ječela jak blbá, když se na plátně objevila Tobiho fotka ... Velký rozdíl oproti zkoušce byl ale ten, že Avantasia nastoupila hned jako první z těch tří finalistů ... Samozřejmě se mě zase vrátily všechny ty pocity včetně obrovského vyklepání ... A zase jsem se nijak nešetřila ... Pařila jsem jak o život a skákala jsem tam na té jedné noze v sedě jak postižená :D A samozřejmě jsem s Tobim řvala celou písničku ... Sice jsem myslela, že vypustím duši, ale stejně jsem nedokázala ani trošku "zpomalit" ... Z Tobiho jsem jako vždy nespustila oči, takže jsem si ani nevšimla, že se na nás prý podíval Olli ... Po pravdě se moc nedivím, ty moje ječáky tam stoprocentně musely jít slyšet :D :D ... A samozřejmě, když potom Tobi té moderátorce ukradl mikrofon, ležela jsem mrtvá na zemi :D Bohužel ale režie asi nebyla moc velký fanoušek Tobiho, a tak nám v půlce toho rozhovoru Tobiho vypla na plátně a nechala ho jenom na televizích, které už několik minut před tím zatáhla úplně nahoru ... A aby toho nebylo málo, tak ho ještě před koncem ustřihli -.-

Věděla jsem, že to Avantasia nevyhraje ... Hrozně moc jsem jim to přála, ale věděla jsem, že se to nestane ... Jenže když jsem uviděla, že skončili na třetím místě, byla jsem strašně moc zklamaná ... Myslela jsem si, že druhé místo mají jisté ... Co mě ale pomohlo to zklamání překonat, byl Tobiho obličej, když se dozvěděl, že to nevyhrál ... Ta úleva byla tak očividná, že mě ho normálně bylo fakt líto ... Já jsem věděla, že to nechce vyhrát ... Samozřejmě by to pro něho byla hromada stresu a další tvrdé práce ... Ale ten jeho obličej ... Hlavně ty jeho oči ... Ty se usmívaly štěstím ať už se Tobi tvářil jak chtěl ... Tak obrovská úleva ... Fakt mě bylo hrozně líto, že se musel tak hrozně moc přetvařovat, že pro něho máme hlasovat, aby se dostal do Stockholmu, když tam přitom vůbec, ale vůbec nechtěl ...

Když potom Jamie dozpívala svou "vítěznou píseň", rychle jsme se zvedli a zamířili do šatny pro věci. Už tak jsme tam čekali pěkně dlouho, takže si vůbec nedokážu představit, jak dlouho bysme tam čekali, kdybysme nevypálili hned, jak publikum dotleskalo. Když jsme se konečně dostali na řadu a vzali si věci, zamířili jsme do areálu vedle studia, kde jsme předtím narazili na toho týpka, co nám nerozuměl, a snažili jsme se najít místo, z kama odváželi účinkující do hotelu. Což nakonec nebylo vůbec složité. Za studiem jsme našli zaparkované dodávky, a když jsme se k nim přiblížili, přišel k nám nějaký security a oznámil nám, že dál nás pustit nemůže. Okamžitě jsme věděli, že jsme na místě. Po chvilce čekání se tam začali objevovat další fanoušci, takže nás tam nakonec čekalo asi pět. Samozřejmě, že mě bylo jasné, že tam Tobiho nepotkáme, ale doufala jsem, že se tam objeví aspoň Amanda nebo Herbie ... Samozřejmě jsme si chtěli byt jistí, jestli tam nečekáme zbytečně, a tak jsme se několika účinkujících ptali, jestli tam ještě pořád Avantasia je ... A ve všech případech byla odpověď kladná ... Zpěvačka Luxuslärm, Janine, nám dokonce prozradila, že v restauraci hned vedle studia probíhá afterparty, takže pokud bysme Avantasiu nepotkali u studia, možná bysme se po nich mohli podívat tam, i když dovnitř by nás samozřejmě nepustili ... A zrovna když jsme se s Janine bavili, prošel kolem Alex, úplně nadšený, a když Janine uviděl, udělal takový ten "salsa pohyb" a řekl: "Wir gehen feieeern!" :D Prostě úžasný člověk :D :D

{Strana 1} {Strana 2}

Back from Eurovision Song Contest Germany 2016 II

2. března 2016 v 14:01 | IvčaSammet
Vzhledem k tomu, že už nějaké zkušenosti s čekáním na kapely mám, nepočítala jsem s tím, že by se tam Avantasia objevila hned, co jsme tam přišli ... A proto, když každých pět minut Johnny nadšeně vypálil: "Sascha!", vždycky jsem se podívala směrem, kterým se dívá, ale samozřejmě jsem nepočítala s tím, že by to opravdu Sascha byl :D Poprvé mě sice slušně nachytal, ale po desáté jsem už jenom zvedla hlavu a zkontrolovala, který "Sascha" je to tentokrát :D ... Takže když asi po čtyřiceti minutách čekání Johnny zase vypálil: "Sascha!", zvedla jsem hlavu a podívala se do míst, kam se díval ... Na ten pohled snad nikdy v životě nezapomenu! Jenom, co jsem zvedla hlavu, jsem uviděla úžasně vypracovanou postavu s vlajícíma vlasama při chůzi ... "Herbie!" vydechla sem v šoku a zamrkala, jestli vidím správně. "To je Herbie!" vypálila jsem pro změnu já a Johnny nadšeně pokračoval: "A tam je Felix! A na proti nim jde Amanda! ... A tam v té čepici, to je Olli!" Jenže v tu chvíli kolem nás projela černá dodávka, zastavila před zadním vchodem a všech pět se k ní vydalo. "Ježiš nééé, oni nám odjedou!" začal Johnny, ale já jsem se pořád nevzdávala naděje. Věděla jsem, že by jenom tak neodjeli, když už jsme tam na ně čekali. Obvlášť, když nás tam bylo jenom pět ... Všech pět se jich postavilo k autu, když Johnny začal na Saschu volat a dva z těch Němců se potom přidali. Sascha na nás nejdřív jenom zamával, ale když Johnny s Němcama volali dál, otočil se na ostatní a pak se pomalu vydal k nám. Musím se přiznat, že jsem tomu nedokázala uvěřit :D Sascha! Doufala jsem v Amandu a Herbieho, ale to, že bych potkala Saschu ... Jak Sascha přišel k nám, od auta se k nám vydal i Felix. Nejdřív na Saschu dvakrát zavolal, ale když se nám Sascha věnoval dál, tak se postavil vedle nás. A to už se k nám vydala i Amanda, za ní hned v závěsu Herbie a za chviličku se k nám vydal i Olli. Všichni se nahrnuli ke všem a jediný, kdo zůstal "bez fanouška", byla Amanda. Okamžitě jsem se za ní vydala a poprosila ji o podpis na vlajku. A za tento skvělý nápad bych velmi moc chtěla poděkovat Johnnymu! ;) Napadlo ho, že když už jsme s ní nemohli Avantasiu podpořit ve studiu, tak si ju aspoň necháme podepsat :) Samozřejmě jsem to hned Amandě řekla, že nás dovnitřku s vlajkou nepustili, na což zareagovala posmutnělým "Oh ..." Hned po podpisu jsem ji samozřejmě poprosila o fotku ...


Když jsem se s Amandou vyfotila, poprosila jsem o podpis Saschu. Když se mě podepisoval, tak se nás zeptal, z kama jsme a tak jsme řekli, že z České republiky, já konkrétně z Brna ... Což velmi překvapilo Amandu, která to okomentovala hlasitým "Wooooow" :D ... Zeptali se nás, jestli jdeme na koncert do Prahy ... Tak jsme řekli, že samozřejmě ... A Johnny si nemohl odpustit: "A nejenom to! Jedeme i na Slovensko, obě noci." A tak jsem se přidala: "No, a já jedu ještě do Budapešti, na Rockharz a na Masters of Rock ... Což je celkem sedm koncertů i s Eurovizí." A v tu chvíli jsem viděla, jak Sascha zvedl svou hlavu od vlajky a vytřeštěně po mě zopakoval: "Seven shows?!" Tak jsem se hned začala smát a říkám, že rozhodně, že Avantasiu miluju ... A Sascha: "Well ... That's a lot!" :D :D :D Hned na to jsem samozřejmě Saschu poprosila o fotku ... A v tu chvíli se zase ozvalo moje "štěstí" -.- Jenom, co jsme se vedle sebe postavili, začal Saschovi zvonit telefon -.- Takže z jeho krásného úsměvu se nakonec vyklubala tato lehce "zhuleně" vypadající fotka :D :D Ale tak jde poznat, že je to Sascha, takže ... Třeba to píště vyjde líp :D :D :D



Jenom, co jsem se otočila, uvdiděla jsem rozzářeného Herbieho. Usmála jsem se na něj a on na mě hned: "Hi!" Tak jsem se na něho usmála široce a taky mu říkám: "Hi! Could I ask you for a signature?" A on že: "Yes, of course! How are you today?" Tak mu říkám: "I'm really great, tonight was just amazing! You guys were awesome!" A Herbie řiká: "Oh, thank you! ... I was actually looking for you tonight." Já sem myslela, že se poseru :D Málem mě vypadly oči, jak sem je na něho vyvalila a říkám: "REALLY?!" On se usmál a říká: "Yes, of course! ... I mean, your Facebook activity, that's awesome! You're so active! So many comments, just wow." V té chvíli jsem fakt umírala :D Tak mu říkám: "Yeah, well, I have to admit that I am a little bit of a stalker in this." :D :D :D Jako když se na mě ze začátku tak široce usmál, možná sem někde podvědomě tušila, že ví, že su to já ... Ale po pravdě by mě fakt vůbec ani nenapadlo, že by mě to za prvé řekl, že by mě to za druhé dal tak moc najevo, a hlavně za třetí ... ON MĚ TAM HLEDAL!!!! :D :D :D Chápete to?! Mě! Mě na Eurovizi v Kolíně hledal Herbie Langhans ... Já sem fakt myslela, že to nepřežiju :D :D ... Pořád ještě celá v šoku jsem ho poprosila o fotku, na což samozřejmě zase zareagoval mohutným "Of course!" ... No, a právě proto taky ta fotka vypadá, jak vypadá ... Celým nadšením jsem zapomněla zavřít hubu, takže zas vypadám jak fretka -.- :D




Když jsem se s Herbiem vyfotila, Johnny se zeptal Sasche na Tobiho ... Po pravdě ... Žádnou jinou odpověď jsem ani nečekala ... Sascha nám oznámil, že Tobi už je na hotelu, protože na druhý den hodně brzo vstává, protože ho čeká hromada interview, takže si musí odpočinout ... Mě ho bylo tak líto! :/ Chudáček, sice už bylo "po všem", ale odpočinout si stejně ještě nemohl :/ ... Kdybych se nebála, že mně ostatní utečou, bavila bych se s Herbiem dál, ale bohužel nás docela tlačil čas, a tak jsem se hned vydala k Felixovi, který se momentálně ocitl "sám" ... Jenom, co mě uviděl, hned se na mě usmál, takže jsem se okamžitě usmála zpátky a poprosila ho o podpis a pak samozřejmě o fotku ...



Bohužel se ale hned za nama objevili další "zájemci" a tak jsme neměli vůbec čas s Felixem prohodit aspoň pár slov ... Na druhou stranu nám ale ještě pořád chyběl Olli ... A tomu musím teda opravdu smeknout klobouk! Se zlomenou nohou tam chudák popostával, ale s úsměvem se nám všem věnoval ♥ Když jsem ho poprosila o podpis, přidal k němu naprosto úžasné poděkovaní ... No ... Sice tam napsal "Many thanks to all of you!!!", i když je ta vlajka jenom moje, ale ... Na druhou stranu, to on nemohl vědět a navíc se teď cítím se svýma "rozdvojenýma osobnostma" jako plnohodnotně uznávaná skupina :D :D :D :D :D :D :D ... A samozřejmě jsem ho nezapomněla poprosit o fotku :)




Když jsem konečně měla všechny podepsané aj vyfocené, chtěla jsem znovu navázat rozhovor s Herbiem ... Jenže v tu chvíli některý z těch Němců všech pět poprosil, jestli by si nemohli udělat skupinovou fotku ... Po pravdě ... Nebýt jeho, tak by mě to vůbec ani nenapadlo :D Takže díky, ať už jsi kdokoliv, opravdu hodně moc ti dlužím :D :D ... Když se dofotili, rychle jsem k nim přiskočila a poprosila, jestli se nemůžu taky vyfotit ... Jenže v tu chvíli si k nim stoupl další Němec :D A když se potom vyfotil aj ten, všichni se pomalu začali rozcházet ... Tak sem se jenom usmála, pokrčila ramenama, když se na mě v tu chvíli podíval Sascha a říká: "Hey! You wanted picture, too, right?" V tu chvíli se všichni zarazili a podívali se na mě :D Tak sem prosebně zakývala hlavou, že jo, a v tu chvíli se mě ujal Herbie :D Chytl si mě za loket, postavil si mě před sebe, rukou mě přejel po zádech a říká: "Yeah, come here, everything for you!" Tak sem zase chytla ten svůj výtlem a v tu chvíli na mě Olli ze zadu: "Wait, come on, step up, you can!" :D Všichni totiž stáli na chodníku, jenom já s Herbiem jsme stáli na silnici :D :D Tak jsem jim poděkovala, že aspoň já možu a vyfotila jsem se s něma :D


Hned, jak jsme se vyfotili, jsem se otočila na Herbieho a říkám mu: "Thank you so much! You're such an amazing person! I'm so happy I could finally meet you! You're just awesome!" V tu chvíli už se ale začali všichni směřovat k afterparty, a tak se Herbie pomalu vydal za nima. Každopádně ale i během toho se na mě stihl široce usmát a řekl: "It was really nice to meet you!" Tak mu říkám: "Aww, thank you, it was really nice to meet you, too! I really hope I'm going to meet you again soon!" ... To, co mě Herbie odpověděl, byla jedna z nejkrásnějších věcí v mém životě ... Do teď mám ten okamžik před očima a do teď tomu nemůžu uvěřit ... Znovu se na mě široce usmál a říká: "Yeah, of course! Wherever you are going to be, just write me, we will meet again!" ... Já tomu pořád nevěřím :D :D Začalo to tím, že jsem viděla jméno Herbie Langhans na Facebooku, a protože mě přišel docela dost sexy, tak jsem si ho přidala do přátel ... A protože mě přijal docela rychle, chtěla jsem mu dokázat, že zaslouženě ... A tak jsem mu prostě všechno "lajkovala" a komentovala ... Nikdy předtím mě neviděl ... Tam mě okamžitě poznal a ještě mě řekl, že mu mám napsat, na kterých koncertech budu, že se potkáme :'( ... Já prostě nemám slov ... Herbie je opravdu úžasný člověk ... Jeden z nejmilejších lidí, které jsem kdy potkala!! ♥♥ ... Když jsem mu na druhý den potom komentovala příspěvek na Facebooku, překvapil mě tímto nádherným komentářem ♥


Když potom Avantasia zapadla na afterparty, vydali jsme se od studia k dómu, kolem toho jsme několikrát prošli, stavili se na čaj a pak už nasedli na vlak a vrátili se na letiště ... Bylo zhruba kolem druhé hodiny, a i přes to, že jsem ze středy na čtvrtek spala jenom dvě a půl hodiny, nebyla jsem schopná zabrat ... Nakonec jsem usnula, až když jsem v pět hodin večer následujícího dne dojela dom ... Během 68 hodin jsem spala jenom ty zmíněné dvě a půl ... Ale stálo to za to! ♥ Byl to jeden z nejlepších zážitků mého života! A bez váhání bych do toho šla znovu!!




{Strana 1} {Strana 2}

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Za spolupráci na článku děkuju Johnnymu "Scarecrow" Vavruškovi
Text © IvčaSammet
Korektura + doplnění "zapomenutých detailů" © Scarecrow