Back from Avantasia BANSKÁ BYSTRICA

26. června 2016 v 16:09 | IvčaSammet
Do Banské Bystrice jsem se vydala o den dřív ... Z domu jsem vyjížděla v sobotu kolem jedenácté hodiny ... Cesta ale nezačala vůbec slibně ... Ráno jsem zjistila že jsem někde ztratila ten látkový obal s Tobim na mobil ... Prohledala jsem úplně všechno a nikde jsem ho nenašla ani po příjezdu ze Slovenska, takže mě bylo jasné, že jsem ho opravdu ztratila ... Nakonec jsem ho ale asi po měsíci našla někde zahrabaný ve skříni :D Jak se tam dostal a co tam dělal, to je mě do dnes záhadou :D :D :D ... A když jsem dojela na nádraží, čekalo mě tam další nepříjemné překvapení ... Na přestup v Bratislavě jsem měla jenom deset minut, ale vývěsná tabule hlásala zpoždění vlaku do Bratislavy na 15 minut ... A to se nakonec natáhlo něco přes 20 minut ... Ptala jsem se, jestli vlak do Bystrice čeká na přípoj, ale samozřejmě mě bylo řečeno, že ne ... Nejen, že další vlak jel až za dvě hodiny, ale taky jsem bála, že si budu muset koupit novou jízdenku ... Bylo mě totiž řečeno, že časy na včasné jízdence jsou povinné, a že když to nestihnu, jízdenka tím pádem propadá ... Naštěstí jsme se ale dozvěděla, že povinný vlak je jenom ten do Bratislavy, takže kterým vlakem pojedu do Bystrice je už potom jedno ... A tak jsem se s úlevou posadila na lavičku a čekala, až se vlak konečně objeví ... No, neuběhlo ani pět minut a už jsem se dala do řeči s anglicky mluvícím člověkem :D Po chvilce povídání jsem zjistila, že se jmenuje Tom a že je z Austrálie :D ... Já se prostě nemožu skamarádit s člověkem z Brna, ne, já se musím skamarádit s Mexičanem, Ukrajinkou a s Australanem :D :D A když mě Tom řekl, že taky jede do Bratislavy, okamžitě jsem věděla, že mám cestovního parťáka :D Cesta s Tomem byla skvělá, utekla mně jako nic ... Dokonce mně řekl, že je moje angličtina perfektní! Mysela sem, že se zblázním! Rodilý Australan mně řekne, že mám skvělou angličtinu!! :D Když jsme dojeli do Bratislavy, samozřejmě mně oznámili, že vlak před pěti minutama odjel -.- Šla jsem teda doprovodit Toma k jeho hostelu, který byl kousek od nádraží a pak jsem se vydala zpátky ... Na nástupišti jsem si sedla na lavičku a začetla se do knížky ... Když vlak konečně přijel, čekala mě ještě tří a půlhodinová cesta do Bystrice ...

Když jsem do Bystrice dorazila, bylo kolem osmé hodiny večer ... Vytáhla jsem mapu a vydala se na cestu k penzionu ... Je pravda, že jsem si myslela, že se ztratím, ale nakonec jsem cestu na náměstí našla úplně v pohodě a z tama už jsem cestu k penzionu znala, protože se penzion nacházel nedaleko od amfiteátru, kde se konal More Than Fest ... Když jsem dorazila na náměstí, musela jsem se tam zastavit a pořádně si ho prohlédnout ... Sice jsem už v Bystrici byla, ale náměstí jsem v životě na vlastní oči neviděla ... A musím uznat, že Banská Bystrica je opravdu nádherné město! Nejkrásnější město na Slovensku, ve kterém jsem zatím byla ... U penzionu jsem se sešla s Johnnym, ubytovala jsem se a pak jsme se společně vydali do centra ... Já jsem chtěla Bystricu konečně vidět a taky jsem tak trochu doufala, že tam narazíme na někoho z Avantasie :D ... Jako první jsme prošli kolem takové zapadlé nevýrazné hospody, která se jmenovala Červený Rak ... Zasmáli jsme se, že je to pěkně blbý název a šli jsme dál ... Nepředpokládali jsme, že by tam Avantasia byla, protože to byla postranní ulička a ta hospoda fakt nevypadala nijak lákavě ... Žádné okna, jenom malé dveře ... No a samozřejmě ... Když jsme s pak vrátili na penzion, první, co na mě na FB vyskočilo, byl Achimův příspěvek o tom, jak si kolem deváté hodiny dávali večeřu u Červeného Raka ... Tedy přesně v čas, kdy jsme tama procházeli!!!! Já jsem myslela, že mě trefí :D ... Protože do všech ostatních hospod, na které jsme v Bystrici narazili, jsme potom už nahlédli ... Dokonce jsme si zašli až k obchodnímu domu, kam nás už ale nepustili ... Jo, samozřejmě, že to byl ten obchodní dům, ve kterém si dával Tobi kafé ... Bomba, že? :D ... Mně bylo skoro do breku ... Řikala jsem si, že takovou smůlu možu mět opravdu jenom já ...

Náměstí v Banské Bystrici :) Fotka byla vyfocená po cestě k hale na druhý den ...

Při noční prohlídce Bystrice jsme se vydali najít zimní stadion, abysme pak ráno nebloudili ... A udělali jsme jedině dobře, protože jsme ho dobrou chvilku hledali :D Když sme ho konečně našli, uviděli jsme tam dělníky, kteří na led pokládali prkna ... Tak jsme se zeptali, kde bude na druhý den vstup ... A chlap nám řekl, že tam určitě ne, že tam bude backsrage, že hlavní vstup bude druhé strany ... S Johnnym jsme na sebe mrkli a se smíchem říkáme: "Dobré vědět." ... A tak jsme se znovu vydali hledat vchod ... Jenže ze strany, kterou týpek ukazoval, jsme na žádný jiný vchod nenarazili ... A tak jsme usoudili, že chlap asi nebyl místní a že vchod přece jenom bude tam, kama nosili ty prkna ... Zimák jsme ještě prošli kolem druhé strany, a co nevidím ... Dva tourbusy zaparkované u haly!! Neodolali jsme, zastavili jsme se na cestě k mostu a asi dvacet minut jsme tam čuměli, jak tam s těma tourbusama šachují a potom jsme se vydali zpátky do města ... Na penzion jsme se vrátili kolem půl jedné, ale než jsme se "zkulturnili", byly skoro tři hodiny ráno ...

Aby té vší smůly ale nebylo málo, těsně před spaním se mě zase udělalo hrozně špatně ... Přiznávám, že jsem to zase moc optimisticky neviděla ... Bála jsem se, že se "Praha" bude opakovat ... Celou noc jsem hodně špatně spala, ale nakonec jsem nad ránem přece jenom zadřímla ... Když ráno zazvonil budík, byla jsem sice nehorázně nevyspaná a unavená, ale špatně mě už naštěstí nebylo ... O půl deváté jsme s vydali na snídani a pak už rovnou k hale ... K té jsme dorazili něco před desátou hodinou ... Znovu jsme se zeptali lidí okolo, kde že bude vstup ... Vstup nakonec samozřejmě byl tam, kde jsme si mysleli, že bude ... A tak začalo naše desítihodinové čekání ... Samozřejmě jsme zase byli za exoty, když jsme tam čekali tak brzo, ale nám to bylo jedno :D

To, že je organizace na Slovensku úplně jiná než u nás, jsem samozřejmě věděla už dávno ... Pro začátek, dveře na zimák nebyly zamknuté a každou chvilku tama někdo prošel ... A když říkám někdo, nemyslím tím techniky nebo organizátory, ale obyčejné lidi ... Prostě se šli podívat, co se to tam děje a pak zase vyšli ven ... A my jak idioti před těma dveřama :D Je klidně pustili, ale my jsme museli zůstat kde jsme byli, protože o nás už věděli, že tam čekáme na koncert :D ... Po nějakém čase se k nám přidal páreček poláků, a když viděli, že se tam dovnitřku chodí pořád někdo dívat, neodolali a taky vlezli do vnitř ... Což jsme nevydrželi ani my a nacpali se s něma za dveře :D Chvilku jsme se dívali, jak dokončují stavbu stage, ale mě začalo byt po chvilce blbé tam tak stát a čumět na ně, a tak jsem se vrátila zpátky před dveře ... A když jsem z nich vycházela, akorát jsem uviděla kamarádku Hanku, jak přichází k hale ... A tak nás bylo pět :'D

V průběhu dne tam potom přišel nějaký z pořadatelů a oznámil nám, že musí halu zamknout ... Jenže nám se před halu nechtělo, a tak jsme ho překecali, aby zamknul jenom ty dveře do haly a nás nechal čekat v té vstupní hale ... Zahráli jsme na city a řekli mu, ať nás tam nechá aspoň kvůli záchodům, které v té vstupní hale byly ... A povedlo se! Nechal nás vevnitř a zamknul jenom ty dveře do haly ... Jenže neuběhlo ani deset minut a už se tam někdo dobýval ... Ono se to dalo obejít ještě z druhé strany, jenže nikomu se to nechtělo obcházet ... A jednomu z techniků se nechtělo natolik, že se rozhodnul, že ty dvěře prostě normálně vykopne ... My jsme na něho zůstali hledět jak opaření, ale jemu to bylo očividně úplně jedno, protože kolem nás prošel aniž by se na nás podíval :D Trvalo nám docela dlouho, než jsme se z toho vzpamatovali ... Když se potom u dvěří objevil jeden z pořadatelů, pro jistotu jsme mu řekli, že by ty dveře měly byt zamknuté, ale že je nějaký blázen vykopnul ... A jeho odpověď nás dorazila úplně :D Podíval se na dveře, pak na nás, pokrčil ramenama a řekl: "To je jedno" :D

Pořádně se lidi začali scházet až kolem páté ... Jenomže před šestou už tam bylo tak narvané, že jsme nemohli skoro ani dýchat ... Začínali asi metr od dveří, ale kolem šesté už jsme byli nalepení na dvěřích a lovili vzduch všema možnýma způsobama ... Nakonec ale přece jenom přišlo úžasné zpestření ... Po šesté hodině začala zvukovka ... Ze zpěváků se zúčastnil jenom Bob, no a samozřejmě Herbie a Amanda ... Jako první se začalo Mystery of a Blood Red Rose, která byla skoro bez zpěvu ... Pak si Bob střihnul Restless Heart a nakonec to zakončili Story Ain't Over ... Samozřejmě jsme si nedokázali pomoct a všechny písničky jsme tam hulákali s kapelou :D :D ... Takže tímto dnem se mě splnil další sen ... Slyšela jsem zvukovku Avantasie!! :D

Když už se blížil čas otvírání dveří, vzduch byl absolutně nedýchatelný ... Točily se nám hlavy a jediné, na co jsme dokázali myslet, byl čas otevření haly ... Když se pak konečně otevřelo, okamžitě jsme se vydala k nejbližšímu securiťákovi ... A ten mě začal prohrabávat tašku tak důkladně, že jsem myslela, že mě mezitím předběhne celá řada, než on skončí ... Takže když mě konečně řekl, že možu jít, rozběhla jsem se ke druhému securiťákovi, který na mě okamžitě vyjel, ať neběhám ... Ignorovala jsem ho a cpala jsem mu lístek, ale ten ho vůbec nechtěl, že lístek až potom a že si mám rozkročit ... A začal pro změnu prohledávat mě ... Když konečně skončil, pichla jsem lístek dalšímu securiťákovi a konečně vyběhla k pódiu ... To, že tam stál ještě čtvrtý securiťák, který dával na ruku pásky, jsem zjistila až když jsem si všimla, že všichni kolem mě mají pásku na ruce a já jediná ne :D :D

K pódiu jsem sice doběhla jako první, takže jsem zase byla úplně uprostřed na svém místě, ale netrvalo dlouho a málem nás z tama vytlačili ... Jak vedle mě, tak vedle Johnnyho stáli dvoumetroví chlapi, tlačili se na nás z obou stran a ještě nám nadávali, když jsme si to nenechali líbit -.- Hanku vytlačili úplně, zmrdi -.- Samozřejmě jsem se s tím blbečkem prala o místo celý koncert, takže jsem na druhý den měla celou pravou polovinu těla jako jednu obrovskou modřinu -.- Neustále se mě snažil vytlačit pryč a kdykoliv jsem začala skákat, vrazil mě loket do žeber a snažil se mě prostě normálně odříznout od zábradlí ... No prostě totální píčus, který má sice dva metry, ale potřeboval by celou první řadu jenom pro sebe -.-

Když už měl koncert začat, vůbec nic se nedělo ... Nakonec se na začátek čekalo ještě dvacet minut ... Když se pak ale konečně zhaslo, nastavila jsem svoje ječáky a Felixe s Mirem jsem pořádně přivítala ... Felix se na mě při cestě po schodech podíval a pak mě ještě od bubnů zamával :3 Když pak nastupoval zbytek kapely, Sascha si nás okamžitě všimnul a usmál se na nás ... A pak když se na pódiu objevil Tobi, jeden z jeho pohledů padl na mě :3 Stejně jako v Praze jsme si s Tobim vyměnili nespočet pohledů, několikrát mě zazpíval pár slov do očí ♥ Myslela jsem si, že mě u Story Ain't Over zazpíval do očí celý refrén, ale to samé si myslela i Hanka ... Takže ... Které znás ten refrén patřil, to už asi nikdy nezjistíme :D ... Když se na pódiu objevil Eric, zase jsem nasadila svoje ječáky, a tentokrát to zabralo! Podíval se na mě mezi prvníma :3 Už si samozřejmě nepamatuju, va jakém pořadí se kdy co stalo, ale někdy v průběhu koncertu si Jorn položil hlavu na Tobiho rameno. Nevydržela jsem to a trochu hlasitějc jsem řekla: "Awwww, that's so cute!!!" ... Jorn se na mě okamžitě podíval, usmál se na mě, ukázal na mě a pak mě dal palec nahoru :D Myslela sem, že se zblázním :D ... Celkově bylo publikum v Bystrici bohužel trošku neanglicky založené, a tak jsme se většině vtípkům smáli jenom my tři ... Takže když pak dělal Tobi scénku s Ericem, kdy se Eric rozhodl, že ještě dom nejde a položil se na schody, smáli jsme se jim převážně jenom my ... A tak se Eric díval během celé scénky jenom na nás tři! ♥ ... Při Draconian Love na mě Herbie zase nezapomněl, hned ze začátku na mě ukázal, pořád po mě po očku házel, zazpíval mě kousek refrénu a když písnička skončila, zase mě ukázal palec nahoru :3 A když pak Tobi s Michim oznámili, že je čas pro Avantasiu, začali jsme s Hankou šíleně ječet ... Tobi se na nás podíval a říká: "Oh, I didn't mean to scare you!" Tak sme se začaly smát a znovu jsme zaječely ... A Tobi: "No, seriously, it's really nice, thank you, but we are here to entertain you, not to shock you!" Zase jsme se s Hankou začaly smát a pak už Tobi pokračoval: "This is Avantasiaaaaa!" ... Při Sign of thee Cross se na mě Amanda usmála a stejně jako v Praze natáhla mojím směrem ruku a zazpívala mě kousek textu do očí :3 ... A když pak po skončení koncertu odcházeli, skoro všichni mně zamávali ... Přiznám se, že jsem si své "zážitky" z Bystrice zapomněla sepsat, takže mě jich tu bohužel docela dost chybí :/ Jak jsem se vrátila z Bratislavy, sepsala jsem si všechny, na které jsem si vzpomněla, ale vím, že jich bylo daleko víc :/ Některé jsem prostě zapomněla a ty zbylé se mě pletou se zážitkama z Bratislavy :/ Idiot, opravdu idiot :D

Po skončení koncertu jsem si zase zakřičela playlist, ale tentokrát mně nikdo nic nepodal ... Ne že bych nutně potřebovala posbírat všechny playlisty, to vůbec, ale doufala jsem, že po koncertě někoho z kapely potkáme a já jsem hrozně chtěla podepsaný playlist, který bych si mohla zarámovat ... Ale bohužel, ten den letěl playlist do koše :( ... Když jsme se dostali ven z haly, vydali jsme se k backstagi, jestli tam náhodou nenarazíme na někoho z kapely ... Hned když jsme tam dorazili, uviděli jsme Herbieho, který tam dělal rozhovor s nějakou ženskou, ale nikdo jiný venku nebyl ... Po chvilce se ale ve dveřich objevil Olli a tak se na něj samozřejmě všichni sesypali :D Já jsem ho poprosila o podpis na promo a přitom mu říkám: "I know it's probably illegal to buy, but ..." A Olli se jakože zarazil, přísně se na mě podíval, pohrozil mě prstem a zamlaskal jakože "tytyty" :'D :'D Já sem myslela, že umřu smíchy :'D Samozřejmě jsem ale si nemohla odpustit ani fotku :D


Na zbytek kapely jsme pak už ale čekali marně ... Po chvilce nás vyhnali za bránu za kterou pak přijelo auto, do kterého všichni naskákali - ano, včetně Herbieho, takže zase nic :'( - a odjeli ... Ještě chvilku jsme tam čekali a když už jsme si říkali, že už jsou všichni určitě pryč, prošel kolem nás Eric Martin ... V okamžik, kdy jsem ho uviděla, jsem nevěřila, že je to on ... Říkala jsem si, že je to jenom někdo, kdo je mu hrozně podobný :D Samozřejmě jsem si ale hned uvědomila, že to opravdu Eric je a tak jsem na něj zůstala hledět jak zkamenělá :D Ať už jsem tam čekala kohokoliv, rozhodně to nebyl Eric! Když kolem nás procházel, podíval se na nás a Hanka mu řekla: "Bye!" ... On ale jenom lehce přikývnul, taky řekl: "Bye!", držel si své tempo, vůbec nezpomalil a ani se na nás nepodíval zpátky, takže nám bylo jasné, že o nějakou větší pozornost zrovna nestojí ... V té chvíli nám už bylo jasné, že tentokrát už tam opravdu nikdo není, což se nám za pár minut opravdu potvrdilo ... Někdo z organizátorů vylezl ven a když nás tam uviděli, řekli nám, že už není na koho čekat, že kapela už je dávno pryč ... Já jsem si tam ještě počkala na kamaráda, se kterým jsme se domluvili, že mě tam předá podepsaný box Tinnitus Sanctus, který mě prodal za 80 Euro, protože už ho nevyužije, a slovenský promo plakát Ghostlights ♥ ... A nakonec jsem od něj dostala i tu pásku, kterou jsem u vchodu zazdila :D



Když jsme se potom rozloučili, zašli jsme si ještě s Johnnym a Hankou na pivo, znovu jsme si prošli Bystrické náměstí a pak už jsme pomalu zamířili k penzionu ... Tam jsme dorazili kolem druhé hodiny, ale do postele jsme se dostali až kolem třetí ... A budík nám ráno zvonil o půl sedmé ráno ... Takže moc spánku jsme si opravdu neužili :D

Všichni tři jsme se po tomto koncertě shodli na tom, že se můžou jít koncerty v České republice zahrabat ... Už když jsem přijela z More Than Festu, tvrdila jsem, že na Slovensku je všechno úplně jiné, lepší, přátelštější, klidnější ... A tímto koncertem se mě to jenom potvrdilo! Organizátoři vůbec nic nehrotili a navíc byli všichni strašně moc milí ... Žádné kyselé xichty jako u nás v České republice ... Je sice pravda, že jsme v první řadě narazili na pořádné kokoty, ale ti jsou všude ... A i přesto, že jsme s nima museli po celou dobu koncertu bojovat, zážitek z tohoto koncertu Prahu dokonale převálcoval ...
 

Back from Avantasia PRAHA

10. dubna 2016 v 17:52 | IvčaSammet
Tak jsem si konečně našla chvilku času a snažila se sepsat všechny moje zážitky z koncertu Avantasie v Praze :) ... Na tento koncert jsem se těšila už od první sekundy, co jsem zjistila, že bude ... Takže se zákonitě muselo něco posrat :D ... To, že pražský koncert neproběhne úplně podle mých představ, mě bylo jasné už víkend před onou osudnou středou ... Nejdřív to začalo úplně nevinně lehkou píchavou bolestí v podbříšku, které jsem samozřejmě nijak zvlášť velkou pozornost nevěnovala ... Občas se mě to stává ... Jenže pak se bolest rozjela naplno ... Samou bolestí jsem nemohla nic ... Sedět, ležet, chodit ... S hrůzou jsem zjistila, že bolest vychází z místa, kde se nachází slepé střevo ... Po pravdě jsem se docela psychicky zhroutila ... Kdyby mě čtyři dny před koncertem odvezli na operaci slepého střeva, asi bych si ho radši nechala praskout, než abych se dožila toho, že bych takovým způsobem promrhala další koncert Avantasie ... Naštěstí se ale do druhého dne bolest přesunula na druhou stranu břicha ... Sice se vůbec nezmírnila, ale aspoň jsem měla konečně jistotu, že se nejedná o slepák ... Bolest sice úplně nevyprchala, ale v úterý večer jsem ji cítila už jenom mírně ...

Původně jsem měla jít ještě ve středu do práce, ale nakonec jsem si přece jenom vzala dovolenou ... Ta představa, že bych stála někde v půlce sálu mě prostě naprosto děsila :D ... A tak jsem se ocitla před Karlínem těsně před desátou hodinou ráno ... Musím se přiznat, že jsem viděla hororové scénáře, jak před dveřma Karlína sedí už několik desítek lidí, a tím pádem by byly moje šance na první řadu úplně nulové ... Když jsem k fóru dorazila, k mé obrovské úlevě jsem zjistila, že tam ještě nikdo nečeká ... Zamířila jsem za securiťákem, abych se ho zeptala, které dveře budou otvírat, aby se mě zase nestalo, že otevřou některé jiné ... Když zjistil, že už tam čekám na večer, byl z toho docela dost překvapený :D Bohužel ale nevěděl vůbec nic, a tak jsem si šla zatím stoupnout ke dvěřím ... Vytáhla jsem časopis a zhruba do jedenácti jsem si četla ... Kolem jedenácté se pak vyrojil větší hlouček němců a mířil k zaparkovaným tourbusům ... Samozřejmě jsem se po nich podívala a když jsem uviděla jejich zvědavé obličeje, měla jsem nutkání se usmát ... A v tu chvíli na mě jeden z nich ukázal a z jeho řeči jsem tak nějak vyrozumněla, že se ptal ostatních, jestli už tam opravdu čekám na večer :D To už jsem se opravdu usmívat začala a už jsem se nadechovala, abych mu odpověděla, že "Ja" :D ... Jenže v tu chvíli se od nich jeden odpojil a zamířil ke mě ... Trochu zmateně jsem se po něm podívala a vnitřně se vyděsila, že mě od těch dveří vyžene ... Když ke mě přišel, anglicky se mě zeptal, na co čekám ... Tak jsem mu řekla, že na Avantasiu ... A on že: "Tak to jsme dva" :D Začali jsme se bavit a zhruba do dvou minut se k nám přidala ještě jedna holka, která se nás taky anglicky zeptala, na co tam čekáme ... Tak jsme jí zase odpověděli, že na Avantasiu ... A ona že taky čeká na Avantasiu :D ... Nejdřív jsem si myslela, že se znají, ale po chvilce jsem pochopila, že to byla jenom shoda náhod a že se tam dva anglicky mluvící lidé objevili během dvou minut opravdu jenom náhodou ... Natalya nám prozradila, že kvůli Avantasii přijela až z Ukrajiny ... Trochu mě to překvapilo, ale na nějaký úžas jsem neměla moc čas, protože v té chvíli se Eduardo zasmál a řekl, že on je z Mexika ... Z MEXIKA! :D Vyvalila jsem na něho oči a nevěřícně jsem po něm zopakovala: "Z Mexika?!" :D ... Když jsem seděla ve vlaku do Prahy, představovala jsem si, jak si budu deset hodin číst časopisy a doufat, že to rychle uteče ... To, že tam zhruba po hodině čekání potkám tak úžasné lidi by mě ani ve snu nenapadlo! ... Od jedenácti do jedné utekl čas jako voda! Smáli jsme se skoro pořád a vymýšleli jsme horzné kraviny :D ... Po jedné hodině se objevilo dalších pár lidí ... První z nich byla Niki, která se s náma začla bavit okamžitě ... Za nás se ještě postavilo dalších pár lidí, ale ti už s náma rozhovor nezapředli ... Opravdu by mě nenapadlo, že to čekání uteče tak rychle! ... Kolem třetí hodiny kolem nás začali nosit zábrany, ale když jsme se jich zeptali, jak to teda bude, nikdo nic ještě pořád nevěděl ... A pak nás od těch dveří vyhnali ... V první chvíli mě to hrozně nasralo, ale když mě nám potom vysvětlili, jak to bude probíhat, zase jsem se trochu uklinila ... I když mě příšerně děsil ten sprint, co jsem měla před sebou ... Běhat neumím a hrozně jsem se bála, že to prostě tak daleko nedám :D ... Kdybych věděla, jak to nakonec dopadne, vůbec bych se takovýma hovadinama nezabývala ...

Řada začínala pomalu růst a my jsme se dál skvěle bavili ... V průběhu našeho čekání se zpoza rohu Karlína vynořil Havlena s kamerou ... Rychle jsem se otočila, abych si ulevila hlasitým povzdechem a protočením panenek :D ... Přišel k nám a když uslyšel, že se bavíme anglicky, zeptal se nás, z kama jsme ... Když Eduardo začal s tím, že je z Mexika, Havlenovi vyjely oči ještě víc než mě, když jsem to zaslechla poprvé :D ... Nejdřív mu to vůbec nevěřil, ale když Eduardo vytáhl pas, Havlena zapnul kameru a ... No, vzniko z toho toto :D

Pokud chcete urychlit hledání, objevíme se tam od 0:27 :)

... Bože můj!! :D :D -.- Takový trapas zase!! ... V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že bych mohla být taky v záběru ... Kdybych to věděla, tak samozřejmě poodstoupím někam úplně jinam -.- Ten šok, když jsem se tam viděla, byl prostě nehorázný :D ... O to větší šok mě ale čekal, když jsem uviděla, co jsem tam dělala!! -.- Pohupovat se tam jak nějaký psychopat a tlemit se jak totálně zhulená?! ... Ne, ne, ne, prosím, ne! -.- Já opravdu hrozně moc doufám, že to video Tobi neviděl :'( Protože jestli jo, tak se asi hanbou propadnu do zemi -.- Prostě trapas jako prase :D ... Pokud se na mě fakt podíváte, uvidíte, jak si neustále kontroluju kameru, jestli na mě nemíří :D ... Z mého pohledu to totiž opravdu vypadalo, že v záběru nejsem -.-

Když si Havlena Eduarda natočil, poděkoval mu za rozhovor a odešel ... Tak jsme Eduardovi popřáli, jaké je to celebrita a říkali jsme mu, jak Havlena právě teď míří do zákulisí a jak to jde ukázat Tobimu :D Jenže neuplynulo ani pět minut a Havlena byl zpátky s tím, že potřebují Eduardovu fotku :D ... Když si ho vyfotil, otočil se k odchodu, ale Natalya ho poprosila, jestli by nás nemohl taky vyfotit :D A Havlena: "Jo jako skupinovou fotku? To je dobrý nápad, jasně, proč ne!" :D ... Hrozně jsem se bála, co z toho vznikne ... Ale když jsem tu fotku potom uviděla na stránkách Sparku, spadl mě obrovský kámen ze srdce! :D Sice tam vypadám jak prase, v té budně vypadám jakv pytlu (Docela dobré to zjistit po třech nebo čtyřech letech co tu bundu mám :'D ) a můj postoj je naprosto příšerný, ale ... I přes to všechno se mě ta fotka fakt líbí :D


... Já vím, že mě Havlena několikrát tak nasral, že jsem byla rozžhavená do běla, ale v poslední době si to zase docela dobře žehlí :D ... Recenze Ghostlights sice nebyla zrovna nejdokonalejší, ale přece jenom se konečně začal vyvarovat těch jeho debilních narážek ... A recenze pražského koncertu byla více méně taky docela dost slušná ... Plus se k nám choval fakt docela hezky :D ... Takže věřte nebo ne, ale jsem ochotná mu dát ještě jednu šanci :D Ode dneška se budu snažit stáhnout veškeré své jízlivé poznámky vůči jeho osobě ... Tak uvdidím, jestli mě přece jenom přesvědčí, že se nakonec opravdu změnil :D :D

Když už se blížilo k šesté hodině, padla na mě příšerná nervozita ... Strašně jsem se bála, že se do té první řady nedostanu ... A možná to byl hlavní důvod, proč se stalo všechno, co následovalo potom ... První kudla, kterou jsem SAMA SOBĚ vrazila do zad, přišla ve chvíli, kdy nám o půl sedmé řekli, že si máme poodstoupit od zábran, že nás pustí dovnitř ... Z předešlých zkušeností jsem nevěřila tomu, že by nás dovnitř pustili dřív než před sedmou ... Samozřejmě, že jsem četla, že vstup bude 18:30, ale jak znám Pragokoncert, bylo mě úplně jasné, že to otevřou spíš 19:30 než že by to otevřeli aspoň v sedm ... NEJVĚTŠÍ CHYBA MÉHO ŽIVOTA!!! ... Když nás pustili ke kontrole, s hrůzou jsem zjistila, že NEMŮŽU NAJÍT LÍSTEK! Příšerně jsem zpanikařila, začala jsem vyhazovat všechny věci z tašky a prosit všechny okolo, aby mě pomohli lístek najít ... Řvala jsem po nich česky, řvala jsem po nich anglicky ... Psychicky jsem byla prostě úplně v prdeli ... Když jsem ho snad po pěti minutách konecčně našla, vypálila jsem jak žižlavá čára ... Což byla moje další chyba :D ... Jakmile jsem poprvé došlápla na naleštěnou podlahu Karlína, samozřejmě mě podjela noha a já jsem tam s sebou řízla tak brutálně, že jsem ještě ve čtvrtek ani v pátek nemohla chodit :D ... Zapičovala jsem, posbírala se ze země a znovu vyletěla jak raketa ... Bylo mě jasné, že i přes mou snahu a přes mé devítihodinové čekání se do první řady nedostanu ... A když jsem doběhla do sálu, tak to tak i vypadalo ... První řada byla volná už jenom zboku, což mě samozřejmě nezajímalo ... Vletěla jsem do prostředka a vrazila se mezi dva lidi, kteří stáli přesně na tom místě, na které jsem měla zálusk ... Když jsem v zápětí zjistila, že ten kluk, vedle kterého jsem se nasrala, je Michal, který tam s kamarádem přišel jako pátý a se kterým jsme se ke konci taky dost bavili, moje úleva byla nehorázná ... Bála jsem se, aby mě z tama nevyhodili, protože přece jenom nezáleží na tom, jak tam kdo dlouho čeká, ale na tom, kdo tam kdy doběhne ... Celá rozklepaná z "psychického traumatu" z hledání lístku jsem se začala pomalu vzapamatovávat ... Když jsem se konečně uklidnila, rozhlédla jsem se po hale a našla merchandise ... U kterého nebyla ani noha! ... Věděla jsem, jak hrozně nebezpečné je opustit první řadu, ale protože kolem mě stáli lidi, kterým jsem věřila, poprosila jsem je, aby mě podrželi místo, že si zajdu koupit ty čtyři trička, o kterých jsem básnila skoro celý den :D Přišla jsem tam, usmála se na týpka a ptám se ho, jestli mají trička velikosti S ... A on na mě: "Dámské?" ... Říkám: "Jo ... Ale počkejte, to není všechno, já toho mám moc!" :D Vysvětlil mě, že mu mám říct čístlo trička a velikost ... Tak jsem se usmála a říkám: "Number two - small, number four - small, number five - small and number six - small" Chlapovi vyjely oči, otočil se na ty vystavené trička a tak jsem se na ně podívala taky ... A v tu chvíli jsem si vzpomněla, že jsem se chtěla podívat, jestli tam mají aj tu náhernou čepku ... No, měli! ♥ Tak sem na něho ještě zařvala! "Oh, and a beanie, please!" ... Pohled mě samozřejmě padl ještě na tašku a na ručník, ale to už jsem si řekla, že to nebudu zas až tak přehánět ... Chlap mě všechno nachystal a začal počítat: "Four shirts and one beanie, that's five hundred for one, so that's ... Oh wow, that's two thousand and four hundred." :D Bohužel jsem ale neměla drobné, tak jsem vytahla tři tisíce ... A další problém byl na světě :D On ještě neměl zpátky a nikde ani nikdo neměl na rozměnění ... Už jsem začala byt nervózní, protože jsem viděla, jak se to ve předu začíná zaplňovat, ale pořád nic ... Hlavou mě projelo, že se teda té čepky vzdám a zajdu si pro ňu po koncertě, ale když už jsem tam jednou byla, tak se mě tam nechtělo chodit znovu ... A v tu chvíli se vedle mě objevila Niki, že si jde taky něco koupit ... Okamžitě jsem ju poprosila, jestli by neměla stovku na půjčení ... Díky bohu měla! ... Nacpala jsem týpkovi prachy a okamžitě letěla zptáky na své místečko ... V tu chvíli jsem byla naprosto maximálně spokojená ...






Když se pak blížila osmá hodina, úplně celá jsem se rozklepala ... To neuvěřitelné nadšení, že KONEČNĚ zase Avantasiu po třech letech uvidím, ta radost, a že i přes to všechno, co jsem ten den posrala, jsem v první řadě a to přesně na místě, které jsem si přála už od té doby, co jsem viděla, jak stage vypadá ... A když se konečně zhaslo, rozklepala jsem se ještě víc ... Když se pak na pódiu objevil Felix, přejel nás všechny pohledem ... A když se pak postavil za bubny a mával na lidi, podíval se i na mě a taky mě zamával :3 Byla jsem v sedmém nebi! ... Když všichni nastoupili a konečně se objevil Tobi, zase jsem nad sebou ztratila kontrolu :D ... Každopádně už v první minutě jsem věděla, že to místo, které jsem si vybrala, bylo správné ... Hned jak se k nám Tobi přiblížil, jeho pohled padl na mě ♥ Stála jsem totiž tak, že když se podíval na lidi, byla jsem skoro vždycky první, koho uviděl :D ... Z fotek jsem hodně dlouho zkoumala, kam mu pohled padne, když proti němu stojí jiný zpěvák ... Zkoumala jsem, kam je natočený a kterým směrem se do davu dívá ... Samozřejmě jsem při Mystery of a Blood Red Rose netušila, jestli se na mě bude dívat i když tam bude zpívat s ostatníma, ale podle toho, že se na mě při Mystery podíval snad třikrát, jsem doufala, že bude ... A taky že bylo ♥ Když se na pódiu objevil Michi a Tobi si stoupl na proti němu, pohled mu okamžitě padl na mě :D Po pravdě, kdybych ty všechny pohledy měla spočítat, asi bych se upočítala :D Skoro každou písničku se na mě Tobi minimálně dvakrát podíval ... Někdy jenom na mrknutí oka, někdy mě zazpíval pár slov, a dokonce mě při Farewell a při ještě jedné písničce zazpíval do očí snad půlku sloky ♥ Která písnička to ale byla jsem už samozřejmě zapomněla -.- Což je logické, když to člověk dopisuje skoro týden po koncertě, že jo -.- A ano, týden, určitou část jsem si sepsala hned, co jsem měla čas, což bylo zhruba týden po koncertě, zbytek ale smolím až teď, po skoro měsíci ... Několikrát se na mě Tobi usmál, když a ukázal na mě když s úsměvem přejížděl prstem první řady ... Prostě opravdu dokonalost sama! ♥ ... Bohužel, jak už jsem psala, paměť mě moc dobře neslouží a tak už nevím, při které písničce se co odehrálo, ale kromě Tobiho si mě samozřejmě všimli i ostatní ... Michi se na mě asi dvakrát usmál a při jedné písničce na mě ukázal a něco na mě gestikuloval s mikrofonem :D Sice jsem to vůbec nepochopila, ale tlemila jsem se jak blbá :D Při gestikulování na mě několikrát pokýval hlavou, a i přes to, že jsem netušila, co to má vlastně znamenat, tak jsem na něho pokývala zpátky :D Nemohla jsem se tomu přestat smát :D :D ... Bob se na mě taky několikrát usmál a protože jsem ze začátku hodně skákala ... A když protom přišlo na refrén Restless Heart, tak se mě podíval do očí a začali jsme skákat spolu! :D Prostě bomba! :D ... Jorn se na mě taky několikrát usmál a dokonce na mě několikrát i ukázal ... Když se pak na pódiu objevil Eric, zase jsem se nedokázala ovládnout a začala jsem ječet jak pomatená :D Sice se na mě ze začátku moc nedíval, ale taky se na mě potom v průběhu koncertu sladce usmál ♥ ... A když mě potom v první řadě uviděla Amanda, široce se na mě usmála, nátáhla ke mě ruku a zazpívala mě kousek písničky :3 No a Herbie ... Můj Bože, Herbie! :D ♥ ... Když Tobi řekl, že teď přijde písnička, která bude druhý singl z nové desky, okamžitě jsem zařvala: "Draconian Love!" Tobi na mě hodil okem a říká: "Yes." Tak sem zase myslela, že se poseru :D A když pak přišel Herbie a zahlédl mě v publiku, rozzářil se na mě a ukázal na mě ♥ V průběhu písničky se na mě pak díval skoro pořád :D Prostě zážitek jak kráva ♥ Kdykoliv, když se přede mnou Herbie objevil, chvilku mě zazpíval do očí, usmál se na mě, ukázal na mě, palce nahoru mě ukazoval ... Prostě se mě snažil dát co nejvíc najevo, že o mě ví a že si váží toho, že tam jsem :3

A tady je důkaz pro všechny ty, kteří by zase chtěli tvrdit, že si vymýšlím :P Ve videu jdu několikrát hodně dobře vidět, prostě se zaměřtě do prostřed na toho nejmenšího člověka, co tam skáče a svítí mu ve světle blonďatá hlava :D

Ještě Farewell jsem si s Tobim zazpívala od začátku až do konce, ale když začali hrát Stargazers, začalo mě šíleně pichat v břichu ... Nemohla už ani povyskočit a tak jsem se jenom snažila aspoň "hrozit" ... Jenomže bolest byla čím dál nesnesitelnější ... Strašně moc jsem se snažila ji ignorovat, ale čím víc jsem se na Tobiho soustředila, tím se bolest zvětšovala ... Skákat jsem sice už nedokázala, ale rukama jsem "hrozila" pořád a i přes to, že to bylo docela utrpení, tak sem prostě musela s Tobim zpívat dál ... Často mě docházel dech, ale bylo mě to jedno ... Už jsem sice nebyla tak aktivní, ale snažila jsem se, aby ne mě nebylo nic poznat ... Jenže pak to přišlo ... Ještě Let the Storm Descend Upon You si pamatuju dokonale ... Do teď mám před očima, jak se Tobi postavil přímo přede mě, lehce se natočil bokem a celou tu pomalou pasáž četl z nápovědy :D Když ale dohráli Let the Storm, zamotala se mě hlava a málem jsem s sebou švihla ... A od té doby mám jenom matné vzpomínky ... Vím, že mě břicho bolelo jako nikdy ... Motala se mě hlava a bylo mě na zvracení ... Každou chvilku jsem musela do předklonu, protože jsem se bála, že ze mě něco vyletí (Chuťovečka, já vím :D :D ) ... Taky si pamatuju, jak se mě spustily slzy tou bolestí ... Vím, že jsem je rychle utřela rukávem a znovu se snažila soustředit na Tobiho ... A v tu chvíli se na mě Tobi podíval ... Velmi rychlý pohled do očí a pak zase jinam ... To co teď napíšu možná ani nebyla pravda ... Možná se to nestalo, možná jsem si to v tom svém podivném stavu jenom vymyslela ... Ale pamatuju si, že jenom co Tobi hodil svůj pohled jinam se ke mě vrítil pohledem zpátky ... Možná se to vůbec nestalo, ale přišlo mě, že se po mě díval, jestli su v pohodě ... Protože vím, že jsem celá zbledla (cítila jsem to na sobě), o očí mě tekly slzy jak hrachy a já sem se u zábradlí svíjela jak žížala na udici ... A do toho jsem mrtvolně mávala rukou a snažila se aspoň beze slov zpívat s Tobim ... Stejným "zkoumavým" pohledem si mě Tobi prohlédl ještě několikrát během mého výpadku ... I Sascha se po mě pokukoval, jestli se nesvalím ... I když ... Ono se to možná vůbec nestalo, možná to byly jenom obyčejné pohledy na fanouška do davu a oni si ani ničeho nevšimli ... Jak říkám, vzpomínky mám od Promised Land až po Sign of the Cross úplně zkreslené ... Pořád jsem se snažila "hrozit" a beze slov zpívat ... A i když jsem měla pořád oči nalepené na Tobim, jediná věc, na kterou jsem se soustředila, bylo to, abych neomdlela ... Když se mě zatočila hlava víc než jsem byla schopná zvládnout, položila jsem ji ju na ruky na zábradlí, zhluboka jsem se vydýchala a začala jsem nanovo ... Samozřejmě ale když se na mě Tobi podíval, zkluboka jsem se nadechla a všechnu svou pozornost jsem upnula na něj ... Takže ano, vím, že se na mě díval stejně často jako před tím, když mě bylo dobře ... Ale to, jestli si něčeho všiml ... To se nikdy nedozvím :D

Nejhorší to pro mě bylo, když hráli Dying for an Angel a Lost in Space ... To už mě netekly slzy z bolesti, ale z toho, že ty písničky nejsem schopná vnímat ... A vím, že mě i při tomto Tobi viděl ... Protože v té chvíli jsem si dala v duchu pořádnou facku, znovu jsem se pořádně vydýchala a sáhla jsem si do batohu pro cukrové bombońy ... Sice to s cukrovkou nemělo nic společného, ale potřebovala jsem aspoň zahnat tu šílenou žízeň, protože pití jsem samozřejmě už taky neměla ... Když jsem snědla první, opravdu jsem myslela, že to v sobě neudržím ... Ale čím víc jsem jich jedla, tím míň se mě motala hlava ... Bolest břicha sice neustupovala, ale mdloby opravdu začaly pomalu mizet ... Když potom začali hrát Sign of the Cross, hlava se mě motala už opravdu jenom minimálně ... A tak jsem z mého "zombie hrození" zase udělala normální hrození a do zpívání beze slov jsem přidala slova ... A když pak Sign of the Cross přešel v The Seven Agles, hlava se mě přestala motat úplně ... Sice jsem už nedokázala skákat, ale konečně jsem zase začala všechno vnímat na sto procent ...

Když pak dohráli a začali se loučit, Sascha se na mě usmál, ukázal na mě a hodil mě trsátko ... Jenže samozřejmě jsem ho se svým štěstím nechytila :D Naštěstí ho ale chytla Niki, která si ho rozhodně zasloužila, takže mě vůbec nevadilo, že jsem ho nechytla já :D Už jen ten pocit, že ho Sascha házel mě, byl prostě dokonalý! Když Sascha uviděl, že jsem trsátko nechytla, zatvářil se jakože smutně a pokrčil ramenama na omluvu :D Já jsem se začala smát a taky jsem na něj pokrčila ramenama, že se nedá nic dělat :D No a Sascha se na mě široce usmál a ukázal mě palec nahoru ... A když pak odcházel z pódia, znovu se na mě usmál a zamával na mě ♥ A to samé udělal i Olli, když odcházel :) Ukázal na mě, usmál se a zamával mě ♥ Nemohla jsem uvěřit tomu, že si mě všichni z té Eurovize pamatují! Ještě dlouho potom, co jsem opustila sál Karlína jsem tomu nemohla uvěřit! :D

Když se pak na pódiu objevil první technik, okamžitě jsem poprosila o playlist ... A protože jsem si o něj zařvala jako první, tak jsem ho dostala!! ♥ A přímo ten od Tobiho!! ♥ S jeho otiskama od bot :D :D :D Sice mě břicho ještě pořád nehorázně bolelo, ale díky Saschovi, Ollimu a playlistu jsem na to skoro zapomněla ♥ I přes tu nehoráznou bolest jsem byla neuvěřitelně šťastná! ♥


Když jsem playlist získala, našla jsem rodiče a pomalu jsme se vydali ven ... Když přijeli do haly oni, vyzvedli mě ten podepsaný plakát, který jsem vyhrála ve Sparku ♥ Samozřejmě fotka bude, ale bohužel ne teď, ještě pořád nebylo dostatečně dobré světlo na to, aby se dal plakát dobře vyfotit :D ... Venku jsme se postupně sešli všichni, co jsme tam spolu čekali a ještě si chvilku vykládali ... Potom jsme se asi po půl hodině pomalu přesunuli k plotu k backstage a doufali jsme, že tam někoho odchytneme ... Po pravdě řečeno, mě šlo jenom o Herbieho :D Chtěla jsem mu poděkovat za to, že si mě v kotli pořád všímal :D ... Jenomže bohužel, netrvalo dlouho a už se tam nahrnuli securiťáci s tím, že se máme rozejít, protože se tam kapela stejně neobjeví ... Řekla jsem jim, že jsem domluvená s Herbiem, že tam aspoň on přijde, což byla opravdu pravda (Den předtím mě na Facebooku slíbil, že se po koncertě bude snažit, abysme se tam potkali), ale odpověď toho kokota, co mě zkazil první fotku s Tobim (ten pičus s kloboučkem :'D) byla jednoznačná: "Ne, s nikým domluvená na ničem nejsi, nikdo sem nedojde, běž pryč." Jenom jsem se zamála a říkám mu: "No, tak domluvení sice jsme, ale v pohodě, já problémy dělat nebudu, já to Herbiemu potom vysvětlím ..." A s úsměvem na rtech jsem pak opustila prostor Katlína ... Před budovou jsme pak ještě chvilku postávali, ale pak přijel taťka a my s mamkou jsme nasedli do auta a zamířili dom ... Až potom v Banské Bystrici jsem se od kamarádky Hanky dozvěděla, že se tam Herbie přece jenom objevil ... A nejvtipnější na tom je, že ne po tom, co jsem odjela ... Ale v průběhu toho, co jsme venku před Karlínem kecali s naší "čekací" partou :D :D :D Takže ještě před tím, než jsme se k tomu plotu k backstage vydali :D ... Jojo, to se může stát opravdu jenom mě :'D

Každopádně i přes to, že si skoro třetinu koncertu nepamatuju, jsem si ho maximálně užila :) Sice ne podle mých představ, ale ... Mohlo být hůř ... Mohl to byt slepák a já bych nejela vůbec nikam ... Mohla jsem tam opravdu omdlít a to by byl teprve "zážitek" ...

Tričko Lost in Space je doma!!

23. března 2016 v 22:42 | IvčaSammet |  Právě dorazilo /koupeno
A teda kromě dvou dír u cedulky na krku je opravdu skoro nenošené :3 Látka je taky dost kvalitní, takže by se díry rozjíždět neměly ... Ale přece jenom nejsem s nákupem úplně stoprocentně spokojená ...

Už když jsem došla dneska ráno do práce, ležel balíček u mě na stole. Samozřejmě jsem ho hned vybalila a zběžně ho prohlédla ... Na první pohled fakt vypadalo úžasně ... A protože bylo po rychlé kontrole všechno v pořádku, nechala jsem podrobné prohlížení na doma ...

V průběhu dne mě pak padly oči na obálku, a v tu chvíli jsem se docela dost zarazila ... Slečna si za poštovné sice vzala 80 Korun, ale balíček mě poslala úplně obyčejně za 21 Korun ... V tu chvíli mě bylo úplně jedno, že mám pracovat ... Nejdřív jsem jí chtěla napsat hezky peprnou zprávu, ale nakonec jsem si to rozmyslela a napsala jí, že posílat balíček obyčejně, když si za něj vzala 80 Korun, je nejom docela dost riskantní, ale taky docela dost drzé ... Vysvětlila jsem jí, že s poštovným za 80 Korun nemám žádný problém, vím, že doporučený balíček stojí okolo 37 Korun, ale obálka taky není zadarmo, že ano, takže jasně, proč ne ... Pokud by byl balíček opravdu odeslaný doporučeně, neřekla bych jediné slovo ... Ale že v tomto případě mi takové jednání příjde teda hodně nefér ... No, slečna je na Aukru sice už několik let, ale do dnes se nenaučila hodnotit uživatele, takže jsem od ní ani žádnou odpověď nečekala ... A možná by taky bylo lepší, kdyby žádná odpěvěď nepřišla ... Po pravdě řečeno, mě opravdu nešlo o těch padesát Korun, ty ať si klidně nechá, spíš jsem ji chtěla upozornit, že by takto lidem na hlavu srát rozhodně neměla ...

Zhruba za hodninu mě přišla ještě drzejší odpověď ... Slečna prý poslala na poštu přítele, takže nevěděla, jak to odeslal ... Musím se přiznat, že tím mě teda docela vytočila ... Takovou výmluvu si dokážou vymyslet děti ve školce!! Tuto výmluvu používají jen lidi bez fantazie ... I já jsem ve svých třinácti letech dokázala vymyslet lepší výmluvu, když jsem to jednou v životě ošidila a poslala pánovi pár článků obyčejně ... Nebyla jsem schopná jí normálně odpovědět ... "V pořádku" jsem jí rozhodně psát nechtěla, ale psát jí, že je to nehorázně otřeopaná výmluva, není můj styl ... A tak jsem e-mail prostě nechala bez odpovědi ... Ať si to přebere jak chce ...

Když jsem potom tričko vybalila doma, okamžitě jsem si všimla těch dír ... Je teda pravda, že jsou docela dost velké, ale jsou přímo vedle švu, takže když to při šití neposeru, nemělo by tam jít vůbec nic vidět :D Kromě nich je ale tričko snad opravdu minimálně nošené ... A navíc mě sedí jako ulité i přes to, že je to velikost M ... A já vím, že bych se z toho moc radovat neměla a spíš bych měla přemýšlet o zhubnutí, ale myslím, že zrovna toto Mko je spíš Sko :D ... Protože například to dámské tričko, které jsem si koupila v Praze, je taky Sko a přitom je o něco větší než toto Mko :D

Takže i přes to, že bych u slečny nekoupila už ani rohlík, jsem nakonec s tričkem maximálně spokojená a jsem horzně ráda, že ho mám ♥

 


Promo album Ghostlights je doma!!

22. března 2016 v 23:06 | IvčaSammet |  Právě dorazilo /koupeno
Wow!! :O Tak to byla teda mega rychlost!! Tak brzo jsem to teda fakt absolutně vůbec nečekala!! Vždyť toto promo došlo z Anglie dřív, než to tričko z Česka, které bylo koupené sedm a půl hodiny před ním!! :D :D :D Právě taky proto jsem se psaním článku o novém přírůstku nespěchla :D Myslela jsem, že dojde tak v úterý po Velikonocích :D :D Kde by mě napadlo, že bude do DVOU pracovních dnů v mojich rukách o.O

Toho, že je toto promo album trošku jiné, jsem si všimla hned ... Ještě na žádném promu jsem neviděla napsané "This audio is watermarked and traceable" ... Po pravdě mě to ze začátku dost zmátlo, protože jsem netušila, co si pod tím představit :D Tak trochu jsem se bála, jestli to vůbec budu schopná přehrát, ale stejně mě to bylo jedno :D Už jenom podle té nálepky na obálce jsem samozřejmě věděla, že to je opravdu pravé Anglické promo a že to není žádný laciný padělek, a proto jsem pro něj byla ochotná obětovat všechno :D

Když jsem pak balíček otevřela, přišlo první překvapení ... Na obálce byla ještě pořád "pečeť", i když samozřejmě roztržená ... Stálo na ní, že pokud by byla pečeť otevřená, má se příjemce okamžitě ohlásit osobě, která zasílání těchto prom zaštiťuje ... Nad tím jsem se fakt musela usmát :D ... Ono by byla docela sranda, kdyby to někdo nepochopil :D ... Docela se divím, že to tam prodejce nechal :D

Když jsem pak promo vytáhla, konečně jsem pochopila, co znamená, že je CD "watermarked and traceable" ... Přímo na CD je vytištěné pořadové číslo, jméno a příjmení člověka, pro kterého bylo promo určeno a dokonce i název stanice rádia :D ... Opravdu hodně velký risk takové promo prodat :D Myslím, že to opravdu bude hodně velká rarita :D ... Samozřejmě nebudu svině a na fotce všechny tyto informace rozmažu, ale přece jenom se nemůžu nepochlubit tím pořadovým číslem :D ... Prostě budu doufat, že tím tomu chlapovi nepřinesu žádné problémy :D ... Protože už jen tím jménem si mě dostal :3 ... Ale pššt, i to si nechám pro sebe, včetně rádiové stanice :) ... Takže, dámy a pánové, pořadové číslo mého promo alba je číslo tři :3 Což je teda naprostá bomba :D Na dvoustránkovém bookletu se pak ještě nachází nálepka s dalším upozorněním, že se dá CD vystopovat a znovu se tam nachází jak pořadové číslo, jméno, tak i název rádiové stanice ...

Je pravda, že mě tento "nový způsob" ochrany prom docela dost překvapil. Já samozřejmě chápu, že se NB snaží, aby se ty proma neprodávaly, ale jak vidíte, ty lidi to stejně nezastaví :D ... I když je to přímo na jméno :D ... Já osobně si teda myslím, že až tak příšerně by to přehánět nemuseli ... Posílat zapečetěné proma jenom jednomu člověku, to už mě přijde fakt moc ujeté :D Za prvé si myslím, že se to snad ani nevyplatí, a za druhé si prostě myslím, že posílat CD na jméno je prostě hovadina ... Kdyby tam bylo uvedené jenom to rádio, tak po pochopím a dokonce bych s tím i souhlasila, ale na to jméno je to podle mě fakt přehnané :D

Když jsem se pak podívala na CD, lehce mě zamrazilo, protože bylo docela dost zamaštěné a chlupaté ... Po důkladném vyčištění jsem ale zjistila, že má jenom pár lehkých vlásovek :3 Tak jsem ho dala do věže, že si ho zkontroluju a v tu chvíli mě znovu polélo horko ... CD se načítalo snad pět minut, a když se konečně načetl počet písniček, načítalo se asi dalších deset minut ... Tak jsem ho vytáhla a dala do počítače ... Kdyby nehrálo ani tam, asi bych se fakt zbláznila :D ... Načítaní v počítači sice trvalo taky nějakou chvilku, ale když se rozehrála Mystery of a Blood Red Rose, nehorázně se mě ulevilo! CD je v úžasném stavu, hraje bez jediného přeskočení ... Takže opravdu ne, nelituju ani Koruny z těch dvanácti set ... Protože toto promo album ještě opravdu může být jednou hodně zajímavé :D


Budu mít promo album Ghostlights!!

21. března 2016 v 12:10 | IvčaSammet |  Budu mít!
Jak už jsem v pátek psala, náhodou jsem zase na eBay narazila na další aukci ... A když říkám, že náhodou, opravdu tím myslím náhodou :D Taťka na eBay nakupuje skoro pořád, takže i přes to, že jsem si zakázala prohledávat aukce, na eBay chodím docela dost často ... No a protože Edguy a Avantasiu vyhledávám neustále, pokaždé se mě něco objeví v "doporučených" ... Něco zajímavého jsem tam uviděla, tak sem na to jenom ze zajímavosti klikla a tak nějak jsem se proklikala až k promo albu Ghostlights :D

Když jsem ho uviděla, normálně mě spadla brada :D Samozřejmě, že o něm vím, jenom jsem nečekala, že pujde k prodeji tak brzo :D Aukce začínala na jedné Libře, ale shlédnutí tam bylo už tolik, že mě bylo jasné, že bude tato aukce hodně nebezpečná ... Že bude ale tak nebezpečná, s tím jsem teda popravdě nepočítala :D

Obě aukce, jak tričko tak promo, končily v pátek ... Moji obrovskou radost z trička ale po několika hodinách vystřídaly obavy o promo ... Romane, ještě jedou moc děkuju, že ses mě snažil pomoct s výhrou, opravdu moc si toho vážím!! :) ... Ze začátku to opravdu vypadalo docela dost slibně, i když mě bylo samozřejmě jasné, že aukce s tolika shlédnutími neskončí pod 15 Liber ... V průběhu týdne se cena zvedala pouze o jednotlivé Libry a ještě zhruba deset minut před koncem byla krásných 3.40 Liber ... A pak se to začalo zvedat ... 4 Libry, 5 Liber, 5.50 Liber ... A pak už zbývala jenom minuta do konce ... Adrenalin jsem měla na maximu, prostě jsem to promo strašně chtěla! Pořád jsem přemýšlela, kolik bych si měla dát strop a nemohla jsem se rozhodnout ... 20 Liber? Když pak ale cena skočila z šesti Liber na 16, věděla jsem, že 20 nebude stačit ... A tak jsem jich tam hodila 25 ... Gratulujeme, Váš příhoz je nejvyšší! ... Ale jenom, co jsem si tuto zpárvu přečetla, JEB, příhoz překonán ... Srdce se mě zastavilo, sevřelo se mě v krku, hodím oko na časomíru a vidím pět sekund do konce ... Říkám si: "Šmejde, to ti nedaruju!!" Rozklepanýma prstama jsem co nejrychlejc zvýšila nabídku ... Bylo mě úplně jedno, kolik peněz to bude na naše, prostě jsem v tu chvíli vůbec nepřemýšlela ... Chtěla jsem to prostě vyhrát ... Vyťukala jsem svou částku s vědomím, že nemám šanci to stihnout a světe div se ... Zasvítilo to na mě zase zeleně ... Než jsem se stihla vzpamatovat, aukce skončila ... Úplně vyřízená jsem se podívala na cenu ... 29 Liber ... Což je něco málo přes tisícovku ... Plus tři libry za poštovné ... Celkem 1200 Korun :D ... Měla jsem hodně smíšené pocity :D Promo je moje ♥ ... Ale do prdele, tolik peněz!! :D ... Jako samozřejmě, za to promo je to naprosto odpovídající cena, ale momentálně v mé situaci ... Pane Bože :D ... Když jsem tu cenu uviděla, polélo mě horko ... Ale zároveň jsem se tak rozesmála, že kdyby mě někdo sledoval, tak by si myslel, že jsem se z toho normálně zbláznila :D ... Nelitovala jsem svého rozhodnutí ani na sekudnu, byla jsem strašně ráda, že to promo mám, ale cítila jsem se fakt šíleně provinile :D Každopádně ona provinilost po odhlášení z PayPalu zmizela a já jsem se pořád nemohla přastat smát ...


Teď už mě zbývá jenom jediné ... Doufat a modlit se, aby bylo CD opravdu nové a aby hrálo ... Protože jestli jsem vyhodila 1200 za promo album, které nefunguje ... Tak se opravdu zblázním :'D